Velice rozvážně vstal. Nespouštěl oči z toho, zvláštního mladíka. Proč zvláštního? To ty oči. takové snad ještě nikdy neviděl. A že toho viděl už dost. „Proč si Kalein žádá mé služby?“ zeptá se. Je mu sice divné, že ten kluk má to znamení, ale co on mohl vědět, co se za těch šest set let odehrálo v klanu.

Má kuráž, pomyslí si, když mladík neuhne pohledem pod jeho tvrdýma  očima. „Není to Kalein, kdo žádá tvoje služby,“ pronese klidně. Nedá ani mrknutím oka najevo, že by ho to překvapilo. „Neříkej mi, že jsi to ty, komu mám sloužit,“ prohodí s pobaveným výsměchem. Jen stroze kývne v odpověď.

Pokojem se rozezní suchý smích. „A k čemu by tobě,“ přejede ho pohled od hlavy k patě s výrazem takovému ‚cucákovi‘, „byly moje služby?“

„K zastavení války?“ v jeho hlase zazní cynismus a Červený drak jenom překvapeně mrkne. Chce k tomu něco dodat, ale dveře se náhle otevřou. Stojí v nich Daidred. Sion se otočí ke dveřím. „Daidrede! Neumíš…“ nedořekne, protože je přerušen. „Červený Drak,“ zasyčí kněží a tesáky se mu prodlouží. „Daidrede,“ pronese klidně, jen v černých očích, cosi bleskne.

Sion mlčky pozoruje tu tichou mrazivost a přemýšlí, co je příčinou. „Proč jste vzkřísil zrovna jeho, Vaše Výsosti?“ zeptá se, ale nespouští oči z Červeného Draka. „Moje důvody znáš, Daidrede. Nehodlám se ospravedlňovat. Pokud si pamatuji dobře, byl jsem to já, komu otec svěřil vedení a ten k tomu zřejmě měl důvod. Dovolíš si zpochybňovat jeho rozhodnutí? Nebo moje?“

Oba muži fascinovaně naslouchají jeho autoritativnímu hlasu. Sionovi v očích blýská tvrdost, kterou by tam před pár okamžiky hledali jen stěží. „Ne, pane. To bych si nedovolil,“ vykoktal Daidred a maličko couvl. „Výborně. Pak se tedy vrať odkud jsi přišel. Nejlepší by bylo, kdybys zkontroloval jak to jde Merin.“ Jeho hlas nedovoluje námitky a tak muž s posledním pohledem na Červeného Draka vycouvá.

Otočí se k muži v červeném plášti, aniž by se zajímal zda Daidred uposlechl jeho rozkazy. „Můj otec, Kalein, tvůj bývalý pán je mrtvý. Zemřel před několika měsíci. Mě zvolil svým nástupcem. Pokud se ti na tom něco nelíbí, můžeš kdykoliv odejít. Přesto bys měl myslet na závazky, které vůči mému otci máš.“

Hledí si do očí a ani jeden je nehodlá hned tak sklopit. Fialový pohled se vpíjí do černého. „Kdo mi dá záruku, že to znamení je pravé?“ optá se nakonec Červený Drak. Sion natáhne ruku. „Můžeš si to zkontrolovat. Jsem si jistý, že víš jak se přesvědčit o jeho pravosti.“ Muž jen chvíli hledí na havrana s půlměsícem. Pak po něm přejede palcem. Sionova tvář se stáhne bolestí, ale ani nezasykne.

Drak ho bedlivě pozoruje. Sleduje každou jeho reakci. Sion ho klidně pozoruje a mlčky vyčkává. Světlovlasý muž přemýšlí. Je mu jasné, že by ho měl poslouchat, protože mu právě nepřímo odpřísáhl věrnost, ale už jednou porušil nejzávaznější přísahu. Přísahu krve. Tak proč ne teď, že? Jenže něco v tom klukovi mu v tom brání.

Možná je to dotykem těch dvou dlaní. Už tak dlouho necítil dotyk někoho jiného. Rychle ho pustí a o pár kroků couvne. Měří si ho pohrdlivým pohledem, ze kterého čiší výsměch. „Vypadá to, že vás asi zklamu, Vaše Výsosti,“ prohodí. Než stihne Sion jakkoliv reagovat, pokojem zavíří rudý plášť a po Červeném Drakovi nezbude nic. Jen neurčitý pocit, že tady vůbec někdy byl.

Sion mlčky hledí na okno, kterým vyletěl. Tohle nečekal. I když mu to mohlo dojít, po tom všem, co si o něm přečetl. Jenže on byl natolik naivní, že doufal, věřil, že mu pomůže. Sám nad sebou zavrtěl hlavou a pak se pokojem rozlehl jeho chladný smích. Jestli si myslíš, že tak snadno utečeš, tak jsi pěkně na omylu, milý Draku, pomyslí si. „SIRE MELDORE!“ zařve až se stěny v pokoji otřesou.

Za chvíli se do místnosti vřítí starý muž. „Co se děje, Sione? Podle vaše řevu bych usoudil, že přinejhorším hoří!“ prohodí udýchaně a pozoruje ho. „Chci abys svolal Radu. Potřebuji jim něco oznámit.“ Muž sice překvapeně mrkne, ale neodporuje. „Jistě, pane. A na kdy ji mám svolat?“ ptá se. „Hned! Včera bylo pozdě!“ zavrčí a muž se raději vytratí. Princ má z nějakého důvodu hodně špatnou náladu a už od jeho dětství věděl, že v tu chvíli není dobré mu odporovat. Rychle tedy opět zmizí a jde svolat Radu, jak ho o to požádal. Jakmile to udělá, zavolá Siona.

Ten vstoupí naprosto klidně a chladným pohledem se střetne s Daidredovým. „Děkuji, že jste přišli tak rychle!“ prohodí s lehkým kývnutím. „Prosím posaďte se, myslím, že to budete někteří potřebovat.“ Všech devět mužů, on byl desátým, kteří tvořili radu, se posadí. „Co se stalo, Vaše Výsosti?“ ozve se Garett.

Vůdce ho zpraží pohledem a on už raději mlčí. Stejně tak ostatních osm mužů. „Svolal jsem vás proto, abych vám něco oznámil. Mnohým se to nebude líbit,“ pohledem opět spočine na Daidredovi, „ale neviděl jsem jiné východisko, jak zastavit tuhle válku. Jsem si jistý, že časem se mnou budete souhlasit.“ Přejede je očima, aby se ujistil, že mu všichni věnují plnou pozornost.

Doufám, otče, že jsi mi poradil správně, pomyslí si ještě a pak jedním dechem vyhrkne. „Vzkřísil jsem Červeného Draka, nejstaršího a nejmocnějšího z devíti kněží, kteří sloužili samotnému Idathovi.“

„COŽE?!“ několik mužů vyskočilo na nohy. „Jak jste to mohl udělat?“

„Ten muž zradil vašeho otce!“

„Je to zrádce a vrah!“

„Zabil dva kněží!“

Mluví jeden přes druhého a Sion si promasíruje spánky. „Je to zrádce!“

„Krvezrádce!“

„TICHO!“ zařve náhle mladík, protože má pocit, že se mu rozskočí hlava. Rozhlédne se kolem. Všichni na něj hledí nevěřícně, jako by se úplně zbláznil. „Bylo to poslední přání mého otce,“ pronese. „A byla to jediná možnost, jak zastavit Ferguse, copak to nevidíte?“

„A kde máte toho Červeného Draka?“ ozve se poprvé Daidred. Jejich oči se střetnou a v těch jeho plane téměř výsměch. Všichni se zatajeným dechem čekají na odpověď.

Červený Drak klidně letí nad městem a rozhlíží se kolem. Moc se to tady nezměnilo, pomyslí si. Vše vypadá téměř stejně od doby, co byl zabit. Při té vzpomínce se vztekle nadechne. Nechat se zabít zrovna takhle! Ještě teď mu to pořádně leží v žaludku. Ale musel přiznat, že ho ti dva přechytračili. Docela by ho zajímalo, co se s nimi stalo.

Přemýšlí nad tím klukem s uhrančivým pohledem. Byl to pravý syn svého otce. Stejně jako Kalein se nevzdával, ale uměl být i milý. Pousměje se. Byl celkem hezký. Obličej mu rámovaly černé vlasy, spadaly mu do čela a podtrhávaly ty neuvěřitelné oči. Jeho tvář měla pravidelné rysy, i když měl trochu ostřejší bradu.

Měl bys myslet na závazky, které vůči mému otci máš. Vzpomene si mimoděk na jeho slova. To je pravda. Má vůči Kaleinovi dluh. A velký. Vždyť ho zradil. Zradil všechny kněží a dva z nich zabil. Proč? Ptáte se na špatné adrese. Nehodlá na to vzpomínat, ale ani na to nemůže zapomenout.

Prohrábne si vlasy a povzdechne si. Ani neví proč, ale podívá se dolů na ulici. Tam právě zabíjí nějakého upíra. A jsou to jiní upíři! Sleduje jeho bitvu, kterou nemůže vyhrát a přemýšlí jestli je ze Sionova klanu. Neví proč, ale tohle rozhodne.

Prudce se otočí a rozletí se opačným směrem.

„Tak kde tedy je ten Červený Drak?“ optá se znovu Daidred a hledí na něj s mírným úšklebkem. Sion už se nadechuje v odpověď, když se otevřou dveře. „Tady jsem, Daidrede,“ ozve se ten hlas, který se mu vryl pod kůži.

Sion se prudce otočí a překvapeně se na něj zadívá. Proč ses vrátil?, ptá se ho očima. Muž jen pokrčí rameny, jako že to sám neví. Přejde k mladíkovi a poklekne před něj. „Tady a teď před zbylými kněžími a tvými přisluhovači tobě, Sionovi synovi Kaleina, já – Červený Drak nejstarší z kněží, slibuji věrnost a přísahám, že budu stát po tvém boku.“

Celá místnost překvapením zašumí, ale ani jeden z nich si toho nevšímá. Vpíjejí se do sebe očima a Sion přemýšlí, co zapříčinilo tu změnu. Byla tak náhlá, že mu to vyrazilo dech. Bože! Proč v žádné z těch knih, co jsem o něm přečetl, nepsali, že je tak zatraceně sexy?, pomyslí si mimoděk a je mu náhle větší horko.

„Vstaň!“ vyzve ho mírně ochraptělým hlasem a on ho poslechne. „Nyní Červený Drak patří mezi nás a tudíž po vás chci, abyste se k němu tak i chovali. Včetně tebe, Daidrede! Nevím co se mezi vámi odehrálo v minulosti, ale je to minulost. Máme jiné problémy a jsou dost vážné. Děkuji vám, že jste přišli,“ prohodí a s Červeným Drakem v patách opustí místnost.

Jakmile se za nimi zavřou dveře otočí se k němu. „Proč ses vrátil?“ optá se bez obalu. Muž jen nadzvedne obočí. „Možná proto, abych dostál svým závazkům. Když je nemůžu splnit vůči Kaleinovi, splním je alespoň vůči jeho synovi. Nuže, seznámíte mě se situací, Vaše Výsosti?“ pronese a v očích se mu zaleskne pro něj, tak typický výsměch.

Sion kývne a vede ho do svého pokoje, který zároveň slouží jako pracovna. Tam se usadí za stůl a jemu nabídne židli proti sobě. Poděkuje kývnutím a pohodlně se usadí. Sleduje svým nevyzpytatelným fialovým pohledem, jako by přemýšlel, zda hodlá zase uletět. Pobaveně si všimnul, že je zavřené okno.

Mladík ho pozoruje a neví jak začít. Myšlenky se mu toulají úplně někde jinde, než by měly. Kdybys jen věděl, pomyslí si a zhluboka se nadechne. „Náhle nevím, kde začít,“ prohodí nakonec bezradně. „Možná by to bylo nejjednodušší od začátku,“ ujistí ho a on kývne.

Zadívá se stranou a spustí vyprávění. „Před třemi měsíci byl můj otec zasažen stříbrnou kulkou. Nikdo neví kde, kdy ani proč, prostě se to stalo. Dobelhal se do domu, kde padl v bezvědomí na zem. Samozřejmě ho kulka netrefila úplně, protože to by okamžitě zemřel, ale jen ho škrábla. Přesto to vypadalo vážně. Zranění bylo na pravém boku. Ránu vypálili, ovázali a mohlo se jen čekat. Otec si mě nechal povolat a řekl mi, že chce, abych po jeho smrti byl jeho nástupcem a vůdcem klanu. Nechápal jsem to, vždyť jeho následníkem byl můj starší bratr Fergus,“ odmlčí se. „Ten se kterým nyní válčíte,“ ohodnotí to Červený Drak.

Kývne. „Přesně ten. Jiného ani nemám, aspoň o něm tedy nevím. Když jsem se ho zeptal proč to dělá, odpověděl mi, že je to proto, že Fergus chystá vzpouru. Prý prahne po tom, aby stvořil nejsilnějšího kněžího a že si mám dát pozor, aby nevyvolal Červeného Draka. Nechápal jsem proč by chtěl vyvolávat zrádce, promiň, jinak se o tobě nepíše. Otec mi však řekl, že tě mám vyvolat jako první já. Nechal mi vypálit tohle znamení, abys nemohl pochybovat. Pak jsem se dověděl, proč by to chtěl bratr udělat. Nenávidí mě. Nejsem čistokrevný, moje matka byla člověk. A to Fergusovi vadí nejvíc. Domnívám se, že tuhle válku vede, protože většina stoupenců, kteří zůstali po mém boku také nejsou čistokrevní. Jeden z jejich rodičů je vždy člověk.“

„Fergus chce vymítit upíry nečisté krve, aby mohli vládnout opět čistokrevní,“ skočí mu do toho náhle pochopivší Červený Drak. Sion kývne. „Přesně tohle si myslím,“ souhlasí. „Daidred je ale čistokrevný, proč s vámi zůstal?“ optá se náhle.

Pokrčí rameny. „Možná z loajálnosti k otci, možná proto, že mě viděl vyrůstat. Nevím. A upřímně se o to ani moc nezajímám. Zůstal a to je pro mě velice důležité. Byl posledním žijícím kněžím, než jsem vyvolal tebe. Bylo to velice příjemné, mít ho po boku. Aspoň jsem mohl bratrovi ukázat, že jsem to já kdo má triumfy v rukávě. Jenže to ho nezastavilo. Pomalu, ale jistě zabíjí mé druhy, kteří se do města vydávají pro potravu. Místo aby byli lovci, jsou lovenou zvěří.“

Opět se odmlčí a zadívá se přímo na Červeného Draka. „Proto jsem tě vyvolal. Jen ty to můžeš zastavit, samozřejmě s naší pomocí. A věř mi, že tím že jsi mi přísahal věrnost jsi ji přísahal zároveň celému klanu a oni díky tomu budou stát za tebou.“

„Všichni ne,“ pronese a mimoděk tak upozorní na Daidreda. „I on, neboť se nebude protivit mým rozkazům. Nedovolí si to. Pokud by se tak stalo, bude potrestán.“

„Slyšel jsem, že chcete tuhle válku zastavit, aniž by byla prolita další krev. Jak?“

„Vyvíjíme speciální zbraně. Jsou to směsi stříbra a olova, nepřítele jenom paralyzují, nikoliv zabijí. Pokud budeš chtít mohu tě pak provést po domě a všechno ti ukázat. Máme i speciální jednotku, kterou vede Garett, kterého jsi mohl vidět před chvíli v zasedací místnosti.“

Červený Drak kývne. „Kdy hodláte začít útok? Nebo protiútok?“ optá se. „Nejdřív pošlu Fergusovi zprávu, že jsem to já kdo má nejmocnějšího kněžího. Nechápu jak ho mohlo napadnout, že uvěřím tomu, že má tebe. Přišel sem jakýsi Morgan a vydával se za tebe.“

„Morgan?“ optá se velice tiše. Sion mrkne. „Ano. Ty ho znáš?“ diví se. „Kdysi žil jeden upír jménem Morgan. Byl nesmírně mocný a téměř se mu podařilo mě zabít. Pokud ho váš bratr vzkřísil, máme velký problém.“

„Ale on není kněží, že?“

„Ne. Nepatří k nikomu. Je volný jako pták a neváží ho žádné závazky. Jeden by mu až záviděl,“ pronese s leskem v očích. „Tohle, ale nebyl ten Morgan, o kterém tady mluvíš. Byl vytvořen z mého bratra. Poznal jsem to, jakmile se naše ruce střetly. Vzal jsem mu trochu krve a byl jsi z něho stvořen. Z mého bratra a ze mě. Z naší krve. Vím, že nejsem čistokrevný, ale jinak by to nešlo.“

Nic na to neřekne. Pokud tohle byl jen někdo, kdo byl stvořen z toho jeho bratra, proč by ho pojmenoval zrovna Morgan? Že by znal legendu? Hloupost, podle toho, co slyšel asi nebyl zrovna vášnivým čtenářem. Spíš fanatikem. Přesto… Pokud znal legendu o Morganovi, mohl znát i jeho slabinu. A to se mu vůbec nelíbilo.  

Sion ho mlčky pozoruje. Ten muž ho uhranul. Lhal by kdyby tvrdil, že ho vyvolal jen pro zastavení války. Četl o něm všechny příběhy, které se daly sehnat. Téměř na nich vyrostl. Od chvíle, kdy se naučil číst, ho lákaly příběhy o Červeném Drakovi. V některých příbězích vystupoval jako hrdina, v jiných jako padouch, ale on si ho oblíbil ve všech. Znal i historii jeho smrti. Věděl o něm téměř všechno. Byl jím posedlý. Ale ne tak jako jeho bratr čistokrevnými. Ten muž ho přitahoval.

Červený Drak sleduje jeho zastřený pohled a velice rád by věděl, co se mu honí hlavou. Pomalu vstane a nakloní se nad něj do křesla. Sion zatají dech, jak mu je ta blízkost příjemná. To je ale pekelná zkouška, pomyslí si. Možná byl vrah, možná zradil, ale to nic neměnilo na tom, že byl opravdu zatraceně sexy. Až se z toho tajil dech. „Proč jsi tenkrát zradil?“ zašeptá otázku, která ho pálí na jazyku.

„Proč jste mě vzkřísil?“ oplatí otázkou a Sion jen překvapeně mrkne. Že by mi viděl do hlavy. „Abych zastavil válku, samozřejmě,“ houkne. „To tvrdíte vy svému okolí. Ale jaký byl opravdový důvod?“ ptá se a sklání se k němu. Ani si pořádně neuvědomuje, co dělá. Je v zajetí toho uhrančivého fialového pohledu a pomalu se propadá do jeho hlubin. Sion je v pokušení natáhnout ruku a zabořit mu jí do vlasů. Ovládne se ale.

Červený Drak se v tu chvíli vymaní z okouzlení a trhnutím se narovná. „Pokud by vám to nevadilo rád bych se provětral,“ pronese ochraptěle. Sion polkne, aby si zchladil hrdlo, než mu odpoví. „Samozřejmě. Jsi naprosto svobodný. Jen nezapomeň kam se máš vrátit,“ neodpustí si poznámku. „Jistě,“ zasyčí a opět vyletí oknem. Princ za ním jen pobaveně hledí. Vypadal nějak nervózně, pomyslí si s lehkým úsměvem.

Klidně si plachtí po obloze a dumá nad tím, co to na tom klukovi je. Jeho myšlenky mimoděk zabloudí do minulosti. K důvodu proč zradil. Také v tom byly jedny uhrančivé oči. Oči mladíka, jež se stal jeho nepřítelem. Prohrábne si vlasy. Proto ho Daidred nenáviděl, ale to byl zase jiný příběh.

Koneckonců nakonec... To je jedno. Nakonec on ostrouhal nos a ten jež ho kdysi uhranul, si našel náhradu. Suše se zasměje. Místo lásky, touha po smrti toho druhého. Jaká ironie. Chtěli se zabít navzájem. Trhne hlavou. Není čas na vzpomínky. Musí zjistit, jestli je to Ten Morgan.

Pomalu klesne na parapet domu, kde bydlí ten Fergus. Už nyní mu byl krajně nesympatický, ale s tím nic nenadělá. Uviděl tmavovlasého muže, který se celkem podobal Sionovi. Takže tohle je Fergus. U nohou mu seděl jakýsi muž a měl hlavu v jeho klíně. Že by Morgan?, pomyslí si. Náhle muž na improvizovaném trůně zvedne hlavu a jejich oči se střetnou. Nemá je tak uhrančivé jako jeho bratr, spíš jsou úplně tuctové s mdlou modrou barvou.

Fergusovi se v očích bleskne hrůza. Zřejmě mě poznal, pomyslí si s ironickým pobavením. „Morgane!“ dolehne k němu skrz zavřené okno hysterické zaječení toho kluka. Bože! A z tohohle srabíka mají takový strach?, podiví se v duchu. Muž, který až doteď klidně odpočíval v klíně svého pána prudce vyskočí. Mladík jen ukáže na Červeného Draka na okně a on k němu okamžitě přiskočí.

Klidně se vznese a sleduje ho ze své výšky. Chce za ním vzlétnout, ale je zastaven. Vrátí se zpět a zavře dveře. Červený Drak to sleduje se směsicí znechucení a obav. Bůh ví, co teď ti dva ukujou. Rychle se otočí a vydá se zpět za Sionem.

Spadl mu obrovský kámen ze srdce, protože tohle opravdu nebyl Ten Morgan. Takže legendu zřejmě nezná. Klidně přistane na parapetu a pozoruje spícího mladíka v posteli. Opravdu vypadá jako princ, kterým pro všechny je. Spí tam tak nevinně, že kdyby ho teď někdo chtěl zabít, zřejmě by se mu to povedlo. Avšak nikdy nepodceňuj nepřátele, pomyslí si. Pro něj samozřejmě nepřítelem nebyl, ale život ho naučil.

Tiše proklouzne do pokoje a přemýšlí, kde má asi spát on. Že by u nohou svého pána, jako poslušný psík? Rozhodně by bylo lepší spát mu po boku, protože ta postel je obrovská a dva by se do ní určitě vešli. Přestaň!, zařve sám na sebe. Vzpomeň si jak to dopadlo minule.

Vykrade se na chodbu a rozhlédne se kolem. Nerad by narazil na Daidreda. Starý spor je až moc živý, i když od té doby uběhlo přes šest set let. I když vlastně ještě víc. Opře se o dveře a přemýšlí co teď. Nechce se mu slídit po domě, protože by se to některým nemuselo líbit. „Červený Draku,“ zaslechne jak někdo vysloví jeho jméno. Otočí se za hlasem a spatří stříbrovlasého muže. „Můj pán mi pro tebe nechal vzkaz. Prý se máš ubytovat u něj v pokoji. Postel máš připravenou. Zítra budeš proveden po domě,“ ukloní se a chystá se zmizet.

„Počkej. Není fér že ty znáš mé jméno a já tvé nikoliv,“ zarazí ho. „Jsem sir Meldor. Sloužím pánovi už mnoho let,“ prohodí a už opravdu zmizí. Drak pokrčí rameny a vrátí se tedy do pokoje. Opět se zadívá na muže spícího na posteli. Co kdybych zkusil jeho instinkty? Vytáhne z boty dýku a jako myška přejde k posteli.

Zvedne ruku a rychlým pohybem přiloží dýku k… Původně to mělo být ke krku, ale muž v posteli mu zadržel ruku dobrých třicet centimetrů od svého hrdla. Stisk měl neobyčejně pevný, až musel přiznat, že je tím mírně překvapený. „Prošel jsem tou zkouškou?“ ozve se z podušek klidný hlas. Jen kývne a opět se dostane do zajetí těch očí.

„Předpokládám, že se Meldorem ses již setkal,“ prohodí. „Ano. Řekl mi, že bych tu měl mít připravenou postel.“

Sion mu pustí ruku a on schová dýku zpět na její místo. Pak mladík ukáže na postel na druhé straně místnosti, které si předtím nevšiml. „Tam dnes budeš spát. Zítra tě provedu po domě a budu chtít vědět, kde jsi byl. Nevěřím totiž, že by sis šel jen provětrat hlavu. Nic neděláš bez důvodu a já budu chtít znát ten důvod.“

Červený Drak překvapeně zamrká. Ten kluk je až neuvěřitelně bystrý. Kývne a vydá se k posteli, která na něj čeká. Natáhne se na ní a zavře oči. Přehodí si přes ně paži a hlavou mu víří nepřeberné množství myšlenek. Proč ho pojmenoval Morgan? Ví snad ten Fergus něco co my ne? Má v rukávu nějaké tajné eso? Je možné, že Morgan je stále naživu a někde vyčkává na jeho návrat?

Prohrábne si rukou vlasy. Opět zabloudí k tomu klukovi na posteli. Byl tak mladý a přesto mu na prsou leželo břímě vlády. Avšak musel uznat, že si vedl neuvěřitelně. Jiný by to v jeho situaci asi vzdal, ale on… Přestaň na něj takhle myslet! Je to tvůj nynější pán a ty ho musíš poslouchat.

Náhle si uvědomí, že si přeje, aby se z postele ozval jeho hlas, který by ho lákal k sobě. Prudce sebou trhne. To žes v minulosti miloval muže, neznamená, že ho musíš milovat i teď!, upozorní sám sebe a přetočí se na bok. Raději by měl načerpat síly. Přeci jenom byl mimo své tělo přes šest set let a to mu na síle rozhodně nepřidalo. Nakonec se mu podařilo usnout.

Sion ho nechal spát a sám se vydal dolů do haly. Tam byla většina z jeho klanu ostatně jak předpokládal. Předstoupil před ně a vysvětlil jim situaci. Kupodivu se nesetkal s tak tvrdým odporem jako u rady. Byl tomu rád. Zastavil se také u Merin, aby zjistil, jak jde práce na zbraních. „Jde to pomalu, můj pane,“ odpoví mu na nevyslovenou otázku. Položí jí ruku na rameno. „To nevadí. Důležité je, že to alespoň pokračuje,“ ujistí ji a rozloučí se úsměvem.

Narazí na Daidreda, který na něj jen stroze kývne. Ou, vypadá to, že jsem si udělal nepřítele ve vlastním klanu, pomyslí si. Ví však, že kněží by nikdy nezradil. I když to si o Drakovi mysleli také, ne? Vyžene si takovéhle myšlenky z hlavy a dál prochází domem. Sem tam pozdraví nějakého svého muže. Nakonec skončí na cvičišti u Garetta.

Muž k němu přeběhne. „Děje se něco, pane?“ optá se ho. „Nic, nemusíš mít obavy. Jen jsem se přišel podívat jak pokračuje výcvik,“ usměje se na něj. „Perfektně, sire. Vypadá to, že za chvíli budeme moci otevřeně bojovat s vaším bratrem.“

„Není kam spěchat, Garette. Nejdůležitější je, aby vyšla výroba zbraní. Pak teprve bude záležet na umění vaší jednotky,“ prohodí a poplácá ho po rameni. Muž se rozloučí a vrátí se ke svým mužům. „Princi!“ zaslechne náhle, jak ho někdo volá. Rychle se rozběhne do haly se zlým tušením. „Co se děje, Meldore?“ optá se. „Tohle přišlo od vašeho bratra,“ prohodí a podá mu stočený pergamen.

Odněkud se vynoří Červený Drak a postaví se mu po bok. Sion ho poznal bezpečně z toho, jak se mu prudce rozbušilo srdce. Začte se do vzkazu od svého bratra. Vím, že máš Červeného Draka. Jsem ochotný vyjednávat, ale musíš za mnou poslat dnes o půlnoci jen jednoho svého člověka. Fergus

Nevěřícně si prohlíží ten kus papíru. „V žádném případě,“ prohodí a ani si neuvědomí, že nahlas. „Myslím, že to stojí za pokus,“ ozve se Červený Drak stojící vedle něj. Ostře se na něj podívá, rozhořčen tím, že mu čte korespondenci. „Mám riskovat život svého muže?“ optá se. „Lépe jeden než stovky,“ pře se dál.

Zpraží ho pohledem, ale nenajde na to proti argument. „Nuže. Fergus chce vyjednávat o smíření, protože nyní ví, že máme Červeného Draka. Chce, abych za ním poslal někoho ze svých mužů dnes o půlnoci. Musí ale být sám. Nebo aspoň musí budit takové zdání. Je tu nějaký dobrovolník?“

Zvedne se hned několik rukou, což Siona potěší. Náhle se před něj postaví sir Meldor. „Prosím, princi, dovolte abych to byl já. Kdyby se něco stalo…,“ odmlčí se a vše za něj dopoví jeho oči. Kdyby se něco stalo raději já, než někdo více potřebný. Chce zavrtět hlavou, ale upřený pohled Červeného Draka mu v tom zabrání. Položí starci ruku na rameno. „Dobrá tedy. Nepůjdeš tam, ale sám. Z povzdálí tě bude sledovat Červený Drak, pokud bude třeba zasáhne.“

Otočí se na muže s tázavým pohledem. Ten jen kývne. Meldor se pousměje a odejde. Všichni netrpělivě očekávají půlnoc. Když konečně nastane, vydá poslední rozkazy a Červený Drak s Meldorem se vydají do Fergusova domu.

Vše probíhá dobře, vypadá to, že se opravdu Fergus hodlá usmířit. Červený Drak vše bedlivě sleduje, aby mohl v případě potřeby zasáhnout. Zdá se však, že to nebude třeba. Za hodinu a půl vyjde Meldor z domu a zvedne pravý palec. Červený Drak na něj kývne a společně se vydají zpět do domu Siona. Náhle je však Meldor napaden zezadu. Jeho tělo provrtá stříbrná kulka a on se pomalu začne rozpadat na prach. „Vyřiďte princi, že musí vyhrát,“ zasípe ještě a pak už po něm zbude jen hromádka popele, která se sype k zemi.

Drak to nevěřícně pozoruje a vrhne se na útočníka. Vzápětí je neznámý mrtvý. Rychle se vrací a přemýšlí, jak to Sionovi vysvětlí. Měli jsme si dát větší pozor, pomyslí si. Opět přistane na okně, protože je mu jasné, že princ bude ve svém pokoji. Nemýlí se.

Tiše proklouzne dovnitř. Jakmile ho Sion spatří vyskočí ze židle. „Tak?“ optá se netrpělivě. „Vypadalo to, že Fergus je ochotný opravdu vyjednávat. Jenže pak, když jsme se vraceli, jeden jeho muž napadl sira Meldora…,“ odmlčí se. Všimne si, že princi v očích bleskne poznání. „Ne,“ vydechne. „Ano. Sir Meldor je mrtev.“

Mladík se zhroutí do křesla a nevěřícně vrtí hlavou. Červený Drak je v pokušení položit mu ruku na rameno, ale odolá. „Odejdi,“ šeptne Sion. „Nech mě samotného!“ vykřikne. Neodváží se ho neposlechnout a tak se tiše vytratí na chodbu.

Po několika hodinách se rozhodne, že ho půjde zkontrolovat. Zaklepe na dveře. „Vaše Výsosti?“ šeptne, ale nedočká se odpovědi. Vejde tedy bez vyzvání, přinejhorším dostane vynadáno. Na prahu ztuhne a rozhlédne se kolem. Otevřené okno mluvilo za vše. Princ byl pryč…