Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sázka s osudem

17. 8. 2008

Stalo se to v devětadevadesátém. Tehdy jsem posledním rokem studoval vysokou školu, celý život před sebou, budoucnost v nedohlednu. Jen přátelé, večírky, zábava. Proto taky vznikl příběh, který vám budu vyprávět.

Měla to být prostě jen zábava, sázka z hecu, kterou si na mě vymyslel můj nejlepší přítel Rik. Tehdy jsem netušil jak moc mi to změní život.

 

„Mám pro tebe sázku, Gary,“ prohodil právě příchozivší sympatický blonďák. Černovlasý mladík, který zrovna cosi studoval za stolem zvedl hlavu. „Nepovídej, Riku,“ usmál se. „A co to má být?“

Gary, nebo také Garret chcete-li, byl nejvyhlášenějším průšvihářem široko daleko. Bylo o něm známo, že vezme jakoukoli sázku jen aby dokázal že to zvládne. Potřebujete se nějak vtipně pomstít učiteli? Zavolejte Garyho. Chcete znát výsledky testů? Zavolejte Garyho. Chcete se prostě jen pobavit nějakou šíleností? Zavolejte Garyho.

Zvědavě si prohlíží Rika a přemýšlí, co z něj zase vypadne. „Vymáčkneš se už?“ zabubnuje netrpělivě o desku stolu. Přítel si ho pobaveně prohlíží. „Ale, ale, my jsme ale nedočkaví,“ dobírá si ho a Gary ho za to zpraží pohledem.

Rik bezmocně zvedne ruce v obraně, aby se na něj nevrhl. „Okay, okay. Mám pro tebe naprostou bombu a jestli to uděláš bude největší borec na škole. Už se na to dokonce uzavírají sázky…“

„Riku!“ zavrčí výhružně.

„Dobře. Jde o to, že bys měl strávit jednu noc v gay bordelu.“

Gary se musí hodně ovládat, aby mu nespadla čelist. Tak tohle bylo teda… Něco. Kdo proboha takovou kravinu vymyslel? Vždyť on je snad největší hetero tady. Radši ani nepočítal, kolik holek už měl. „Kdo to proboha vymyslel?“ zeptal se.

„Na to se radši ani neptej, páč bys mě zabil,“ zaculí se na něj přítel.

„Takže ty,“ odtuší suše, ale Rik se jen dál zubí. Garret má pocit, že po něm asi hodí těžítko s Eiffelovou věží, co mu nedávno poslala máma. A že by to s ním sakra bolelo. „Tak co na to říkáš?“ ptá se netrpělivě Rik.

Gary musí chvíli uvažovat. Strávit noc v gay bordelu. Proč v tom cítí nějaký háček? „Proč mám pocit, že je v tom háček?“ optal se nakonec.

Rikovi trochu zmrzl úsměv. „Sakra, kámo, někdy lituju, že mě znáš tak dobře,“ odtušil.

„Takže?“ nadzvedne obočí. Je v tom háček. Vždycky je v tom háček. Má pocit, že jestli to bude Rik takhle protahovat vybuchne jako tlakový hrnec. Kdyby měl tu píšťalku jako ten hrnec, tak teď nepřetržitě píská. Takhle mohl jen neklidně podupávat nohou a ještě k tomu pod stolem.

„Nooo,“ protáhne.

„Riku!“

„Musíš si vzít nějakého kluka,“ vyhrkne rychle a Garret na něj zůstane zírat. „Cože?! Bože Riku, co tě to popadlo, vždyť já jsem hetero jak… Nebudu říkat co byl bych sprostej,“ vyjede na něj.

„Já říkal, že to neudělá. Vypadá to kamarádi, že jsem vyhrál všechny sázky,“ ozve se náhle ode dveří hlas a oba mladíci v pokoji se tam podívají. Mezi veřejemi stojí Kurt Weller, největší konkurent Garyho a také jeho největší odpůrce. Na něco, co Gary neudělá čekal celých pět let.

„A kdo říkal, že to neudělám?“ optal se naprosto klidně Gary a zadíval se na něj vyzývavým pohledem.

„Nebyl jsi to ty právě teď?!“ prohodil ironicky Kurt.

„Pokud si dobře pamatuji tak já řekl, že jsem hetero, ne že to neudělám,“ setře ho před jeho kumpány s lehkým úsměvem na rtech.

Kurt něco zavrčí. „Tak to jsem na tebe zvědavej!“ prohodil a odešel. V zádech mohl slyšet pobavený smích Garreta i Rika.

„S tebou jsem ještě neskončil,“ nadhodil Gary hned jak Kurt zmizel a Rik se k němu otočil. Přítel ho propaloval pohledem a měl pocit, že to těžítko už opravdu hodí. Proto se raději vzdálil od stolu a postavil se k oknu. Zadíval se na rušnou ulici před sebou.

„Udělám to, protože už mi nezbývá nic jiného. Nedovolím tomu imbecilovi, aby vyhrál. Ale chci, abys věděl, že je mi to proti srsti. Nevadilo by mi tam strávit noc, ale to s tím klukem jsi už přehnal. Ostatně, jak dokážu, že jsem si opravdu někoho vzal?“ optal se, aniž by se odvrátil od okna.

„Já tam půjdu s tebou a natočím, jak jdete do pokoje. Co pak budete dělat je už na vás,“ prohodil potutelně.

„Rozhodně ne to, co si myslíš!“ odsekl a prohrábl si vlasy. „Kdy to mám provést?“

„Záleží jen a jen na tobě, šéfe.“

„Fajn, takže dneska, ať to máme za sebou. A teď zmiz, než se vrátím k tomu stolu a hodím po tobě těžítko od mojí mámy. A věř mi, že mi to bude líto.“

„Jasně, Gary, už jdu. Přeci jenom bys přeci nemohl zranit svého nej kámoše, že?“

„Toho těžítka mi bude líto, Riku,“ zavrčel a blonďatý mladík se raději vypařil z pokoje. Věděl, že když má Garret špatnou náladu není radno si s ním zahrávat. Jen by ho zajímalo, co tu náladu způsobilo.

 

Sledoval ulici pod sebou a přemýšlel. Ta sázka se mu moc nezamlouvala, ale přesto věděl, že to udělá. Už jen proto, aby ukázal tomu blbečkovi Kurtovi, že je toho opravdu schopen. Dneska se mu vůbec nechtělo na přednášku, ale pokud chtěl projít tak tam prostě musel. Avšak celou dobu seděl, duchem nepřítomen a přemýšlel, jak přežije následující noc.

Večer se nachýlil až moc rychle a přesně v devět večer klepal Rik na dveře jeho pokoje. otevřel mu, vnitřně připravený na všechno. „Můžeme jít?“ optal se ho přítel.

Mlčky kývl a následoval ho z budovy. Venku čekal Kurt. „Tak co?“ zeptal se a v tom hlase bylo tolik opovržení, že by to někým možná i otřáslo. Ne však Garretem. „Nic,“ odvětil.

„Kurt nám nevěří, takže nás doprovodí až na místo,“ vysvětlil jeho přítomnost po chvíli cesty Rik.

„To už mi došlo,“ prohodil mrazivě Gary.

Za půl hodiny zastavili před domem, který ani trochu nevypadal jako ono místo, na které se vydali. Avšak ve chvíli, kdy vešli dovnitř o tom už nepochyboval. Všude se pohybovali polonazí mladíci a nabízeli na odiv svá těla.

Garretovi se v první chvíli zatmělo před očima, ale přítomnost Kurta mu dodala na odvaze. Rozhlédl se kolem. „Někoho si vyber a odejdi do pokoje,“ zašeptal mu Rik a on kývl. Všichni přítomní prostituti ho stíhali chtivými pohledy, nabízeli se mu, pobízeli ho. Všichni až na jednoho.

Ten se opíral o bar a netečně na něj hleděl. Přesto v jeho očích viděl něco, co ho upoutalo. Něco, co ho přinutilo bez jediného zaváhání vykročit k němu. A tím tak oběma zpečetit osud. Zastavil se před ním a najednou nevěděl co dělat. On, vyhlášený playboy a lamač srdcí.

„Tak?“ optal se ho ten mladík a trochu výsměšně zvedl obočí. Garret přemýšlel kolik mu tak může být. Pochyboval, že sotva osmnáct.

„Tak co?“ zažertoval a blýskl svým zářivým úsměvem.

Mladík se jen ušklíbl, aby tak skryl, co s ním ve skutečnosti udělal ten úsměv. „Chceš mě?“ přešel rovnou k věci.

„Chci,“ pronesl pevně a mladík kývl. Odlepil se od baru, kývl na muže u dveří do dlouhé chodby a vydal se do jednoho z pokojů, kterých tu bylo nespočet. Gary ho beze slova následoval a doslova cítil, jak za ním jde Rik s kamerou. Bylo mu to najednou jedno, najednou si připadal jako by to bylo zcela přirozené.

Mladík otevřel dveře a on vstoupil do dočervena laděného pokoje. Dovolil Rikovi nahlédnout s kamerou dovnitř, ale pak nekompromisně zavřel. Otočil se na mladíka, který se okamžitě dal do díla a začal mu rozepínat kalhoty. Garret nestačil ani zareagovat a už klečel před ním a laskal ústy jeho úd.

Zatmělo se mu před očima a podlomila se mu kolena. „Co to děláš?“ vydechl po chvíli, kdy měl pocit, že už to opravdu nemůže vydržet. Mladík se od něj na okamžik odtáhne, ale dál ho hladí rukou. „Přece to proč jsi sem přišel,“ odvětí a opět ho vezme do úst.

Poznal, že je to poprvé, kdy je s mužem, ale bylo mu to jedno. Svou práci vždycky odváděl z povinnosti, ale s tímhle klukem to prostě chtěl. A bylo mu jedno, jaký je skutečný důvod jeho návštěvy. Zaslechne jeho zasténání a usměje se. Pohrává si s jeho varlaty, jazykem laská špičku jeho penisu. Ještě naposledy ho vtáhnul hluboko do svých úst a pak už jen vychutnával chuť jeho touhy, která z něho vytryskla jako vodopád.

Postavil se a z náhlého popudu ho políbil na rty. Cítil jak ztuhnul, ale neodradilo ho to. Chtěl to udělat a tak to udělal. Poprvé za dobu, co tu byl, někoho políbil na rty. Poprvé mu to činilo i duševní uspokojení.

Rychle ho upravil a ještě okamžik hleděl do těch hlubokých hnědých očí. Pak se přemístil na druhou stranu místnosti, postavil se do rohu a zkřížil ruce na hrudi.

Garret se stále vzpamatovával z toho co se tady odehrálo. Udělal mu to kluk! A co hůř, jemu se to líbilo! „Nepřišel jsem sem kvůli tomuhle,“ ozval se po chvíli.

„To mi došlo,“ odtušil mladík a dál ho propaloval pohledem svých zelených očí. Gary se málem ošil, ale ovládl se. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho tedy.

Viděl mladíkovo váhání a tak se vlídně usmál. „Nemusíš mi odpovídat,“ prohodil, aby ho uklidnil.

„Emett, jmenuji se Emett.“

„Těší mě, Emette, já jsem Garret, ale přátelé mi říkají Gary.“ Pomalu přešel pokoj a podal mu ruku. Emett na ni chvíli překvapeně hleděl, a pak vložil svou dlaň do té jeho. Bylo to zvláštní. Nikdo se k němu tady nechoval tak slušně jako tenhle kluk s oříškovýma očima.

„Neposadíme se?“ prohodil Garret a vyrazil k posteli. Tam se posadil a čekal. Emett k němu přešel a začal se svlékat. Gary rychle vyskočil a uchopil ho za ruce. „Už jsem ti říkal, že kvůli tomuhle jsem nepřišel.“

Emett překvapeně mrkl. „Ale za co potom zaplatíš? Přeci tu nebudeme celou noc sedět a jen si povídat.“

„Proč ne?“ mrkl na něj a usmál se tím svým zářivým úsměvem, který mu vyrážel dech. poklepal na místo vedle sebe. „Posaď se u nás,“ vyzval ho a Emett si sedl. Byl zmatený jako nikdy předtím.

„Co rád děláš?“ optal se po chvíli Garret.

Emett se zamyslel. „Nooo,“ protáhl, „moc toho tady dělat nemůžu, ale mám rád dobrou hudbu a ještě lepší společnost. Jenže tady se mi bohužel ani jednoho nedostává,“ zamumlal spíš pro sebe než pro Garyho.

Ten ho pozorně sledoval a všiml si toho podivného záblesku jeho očích. Sevřelo se mu hrdlo a on ani nevěděl proč. Bylo mu toho kluka líto, ale nevěděl jak by mu mohl pomoci.

„A co ty?“ ozval se Emett.

„Já? Noo. Já mám rád v podstatě to samé. Jen jsem takový menší rebel. Víš, abych se ti přiznal tak jsem tady kvůli jedné sázce.“

Mladík sebou mírně trhl. Nelíbilo se mu, že si ho vybral kvůli sázce. Avšak Garret ho vezme za ruku a jemně ji stiskne. Překvapeně k němu vzhlédne.

„Mám tady strávit noc. Je jedno jak. A chci tady tu noc strávit s tebou, i když to znamená, že si budeme jen povídat, chápeš?“ zadíval se mu do očí. Emett pomalu přikývl a váhavě se usmál.

A tak si začali povídat. Dozvěděli se jeden o druhém téměř všechno, i když každý z nich si nechal svá tajemství. Emett to proč je zde a Garret to proč je takovým rebelem. Zjistili, že mají mnoho společného. Oba měli rádi moderní hudbu, asijskou kuchyni a dobré pití.

Ani si neuvědomili jak ten čas letí, dokud někdo nezabušil na dveře. Emett rychle rozepnul Garymu pár knoflíčku u košile a rozcuchal ho. Sám se potom svlékl a lehl si do postele. „Co je?!“ zvolal Garret a vydal se ke dveřím. Otevřel je a uviděl jednu z těch „goril“.

„Promiňte, pane, ale je čas jít a zaplatit.“ Přejel ho pohledem a hodil okem i do pokoje. Tam uviděl ležet toho kluka s přikrývkami staženýma do pasu a blaženým výrazem. Spokojeně kývl. „Čekáme vás za deset minut.“

Garret jen stroze pokýval hlavou a zavřel dveře. Měl co dělat, aby se nezačal smát. Přešel k posteli a zadíval se na Emetta, který se na něj lehce usmíval. „Přijdeš zase?“ optal se ho tiše. Nevěděl co na to říct. Bylo mu v jeho přítomnosti dobře, ale… Jak už jednou řekl. Je přeci hetero.

Pokrčil bezradně rameny. „Nevím,“ pronesl nakonec popravdě. Emett jen kývl. Chápal ho. Asi to nebylo jednoduchý strávit tady noc. „Trochu se rozcuchej, až půjdeš ven, ať je vidět, že jsi se mnou strávil noc,“ mrkl na něj. Gary pochopil, jak to myslel. Koneckonců musel přesvědčit ostatní, že s ním opravdu byl.

Přešel k posteli a lehce ho pohladil po tváři. „Měj se, Emette,“ pronesl tiše a pak bez ohlédnutí odešel.

 

Cestou se zastavil u majitele a zaplatil majiteli. Ještě se nezapomněl zmínit o tom, jaký byl Emett skvělý a pak s lehkým úsměvem odešel. Neudivilo ho, že na něj venku čekal Rik a Kurt, kteří jeho východ z budovy monitorovali na kameru.

„Tak jak to šlo?“ zeptal se ho Rik, když vypnul natáčení a schoval kameru.

Pokrčil rameny. „Jak asi myslíš. Pohoda,“ odvětil a lehce se usmál. Nechtěl přiznat, že mu ve skutečnosti bylo tak hezky. Kurt si ho prohlížel a on měl pocit, že se mu v očích zablesklo něco jako obdiv, avšak hned na to ho vystřídalo opovržení. „Jsem si mohl myslet, že jsi homouš!“ vyprskl.

Garret se v tu chvíli musel velice ovládat, aby mu jednu nevrazil. Nechtěl se však snížit k takové věci a tak jen zatnul čelisti a mlčel. I Rik měl v tu chvíli chuť jednu Kurtovi vrazit. Avšak jemu nevadilo snížit se na jeho úroveň, tak mu jí prostě vrazil.

Garret ho uznale poplácal po zádech a společně odcházeli, zanechávajíc za sebou Kurta s krvácející čelistí. Garret vzal přítele kolem ramen. „Díky. Nechtěl jsem se snižovat na jeho úroveň, ale tohle mi pomohlo. Jsi borec,“ prohodil uznale.

„To víš, mě nevadí snížit se na jeho úroveň, protože mě takový blbec nemůže naštvat,“ usmál se přítel.

„Máš pravdu, proč se zabývat takovým tupcem. Kdyby blbost nadnášela tak nám lítá nad hlavou.“

Rik vyprskl smíchy a i Garretovi na rtech zahrál úsměv. „Já se z tebe jednou zblázním,“ prohodil přítel. To už stáli před budovou školy. Oba zběžně mrkl na hodinky. Samozřejmě, že šli pozdě.

Tiše otevřeli dveře, kde měli mít přednášku a snažili se nenápadně posadit někam dozadu. „Samozřejmě. Trevis a Grant, zase pozdě. Jak jinak. No posaďte se u nás pánové,“ pronesl profesor, který je přeci jenom zmerčil.

Mladíci pokrčili rameny a posadili se. Avšak Garret přednášku nevnímal. Myšlenkami byl stále v jednom vykřičeném domě u jednoho mladíka, který se tak málo smál.

 

Emett ještě chvíli sledoval dveře, než se zvedl a šel za majitelem. Neměl ho rád, ale věděl, že nemá na vybranou. „Doufám, žes byl dobrej a on se ještě vrátí. Platil fakt štědře,“ přivítal ho.

Mladík pokrčil rameny. „To musí posoudit jen on,“ odvětil a odešel do pokoje se trochu vyspat. Večer bude opět rušný a on to věděl. A rozhodně nemůže dělat svou práci, ač jí tolik nenávidí, když bude unavený. Byl by rád, kdyby Garret zase přišel, ale nevěřil tomu. Poznal to podle jeho váhání.

Pokrčil rameny a lehl si do postele. Snažil se usnout, ale moc se mu to nedařilo, protože pořád viděl jeho oči, slyšel jeho hlas. Nakonec přeci jen zavřel oči a s lehkou vzpomínkou na minulou noc usnul.

O několik hodin později ho probudil vyhazovač. „Vstávat. Už je osm začínáme,“ prohodil a bez milosti ho vytáhl z postele. Vyškubl se mu a téměř zlostně vycenil zuby. Rychle se dodšel osprchovat a převléct. A pak opět stál u baru a pozoroval chlapíky, kteří si přišli užít.

Nenáviděl svoje „spolupracovníky“, kteří se jim tak bezostyšně nabízeli a podlézali jim. Věděl, že oni jsou tu dobrovolně a že je to baví, ale on to dělal z donucení. Jenže to bylo každýmu jedno a on se musel podřídit.

Takže zase netečně pozoroval své okolí a doufal, že si ho nikdo nevšimne, když se nebude nabízet. Jenže jeho doufání bylo marné. Vykročil k němu nějaký obtloustlý chlapík a Emettovi se zvedl žaludek.

„Ahoj, chlapečku,“ zašvitořil ten chlapík a mladík se málem pozvracel. „Co kdybychom si šli trochu užít?“

Věděl, že nemá na vybranou, a tak se chystal odlepit od baru. Když v tom přimrzl na místě. „Promiňte pane, ale tenhle mladík jde se mnou,“ zaslechl známý hlas a téměř se mu podlomila kolena. On přišel.

Tlouštík se pomalu otočil a zadíval se na Garyho. „A kdo vám dal to výhradní právo?“ optal se.

„Sám majitel,“ odvětil sladce a sáhl přes toho muže. Chytil Emetta za ruku a přitáhl ho k sobě. Mladík se o něj opřel a snažil se uklidnit svoje splašené srdce. Chlapík se raději stáhl, ale vrhal na Garreta vražedné pohledy.

Emett se na něj překvapeně otočil. „Ahoj,“ vydechl.

„Ahoj,“ usmál se Gary a vzal ho kolem ramen. „Tak co budeme dnes dělat?“ šeptl mu do ucha.

„Dnes to není sázka?“ pousmál se, když za nimi zavřel dveře.

„Ne,“ zavrtěl hlavou a posadil se na postel. Emett se automaticky posadil vedle něj. „Pořád jsi mi neodpověděl na mou otázku,“ prohodil škádlivě Gary.

„Nevím. Je mi jedno, co budeme dělat. Klidně si můžeme jen povídat.“

„Proč jsi tady, Eme?“ optal se tiše.

Mladík se na něj podíval. „Nechci o tom mluvit,“ zašeptal.

„Nejsi tady dobrovolně, že?“

„Jsi celkem chápavý,“ odvětil.

„Já vím. Proč tady jsi? Proč neodejdeš?“

„Nemůžu a ty to víš. Prosím nechci o tom mluvit, jsem rád, že jsi tady tak bych to rád nějak využil.“ S tím mu začal rozepínat knoflíky u košile, ale Gary ho zastavil. „Nedělej to. Nechci to, ano?“

„Nechceš mě?“ optal se tiše.

Garret se zamyslel. Jak mu na to mohl odpovědět? Že je heterosexuál? Vždyť si tím teď nebyl tolik jistý. Proč se sem vlastně vracel? Sám to nevěděl. Vzal do dlaně tu Emettovu a začal mluvit. „Víš, já nejsem homosexuál. Nevím proč jsem sem dnes přišel. Asi jsem tě chtěl znovu vidět, protože si s tebou rozumím. Hezky se mi s tebou povídá, ale…“

„Ale nepřitahuju tě fyzicky,“ skočil mu do toho.

„To jsem říct nechtěl. Ale prostě si nejsem jistý, co mě sem znovu přivedlo. Možná je mi tě prostě…“

„Neříkej, že je ti mě líto,“ rozčílil se Emett. „Sám jsem si tuhle cestu zvolil, své důvody ti však sdělovat nehodlám. Pokud jsi tu se mnou z lítosti, tak prosím odejdi,“ vyzval ho a vstal z postele. Opět se přesunul do rohu místnosti a zkřížil ruce na prsou. V jeho očích se objevil neproniknutelný výraz.

Garret okamžitě věděl, že tvrdě přestřelil. Vstal a pomalu se k němu vydal. „Nepřibližuj se ke mně!“ vyprskl. Avšak Gary se nemohl zastavit. Náhle místo Emetta viděl mladého vystrašeného kluka, kterého hodili nějakému starému oslizlému dědkovi.

Zastavil se těsně před ním a pomalu kolem něj ovinul paže. Mladík se nejprve bránil, ale pak obtočil své ruce kolem jeho pasu a zoufale se k němu přitiskl. Cítil jak jeho tělem otřásají potlačované vzlyky. „Neplač, Emette, prosím,“ šeptá mu do vlasů a jemně ho kolébá v náruči.

Avšak tak dlouho zadržované city vytrysknou na povrch a Emettovi z očí začnou stékat slzy. Garret neví co má dělat a tak ho jen lehce hladí po zádech a šeptá nesmyslná slovíčka útěchy. „Proč jsi sem přišel?“ optá se znovu Emett, když se trochu uklidní, avšak z náruče se mu nevymaní.

„Protože jsem prostě chtěl,“ vydechne Garret, který si konečně přiznal pravdu. Prostě chtěl být v jeho blízkosti, povídat si s ním, vidět jeho zelené oči. Emett se od něj odtáhl a zadíval se na něj. Věděl, že nelže a maličko se usmál.

Pak ho chytil za ruku a odvedl znovu k posteli. Tam se posadili a dali se do povídání. Smáli se spolu, bylo jim s tím druhým dobře.

„Chodím na vysokou, studuji archeologii.“

„Archeologii?“ optal se Emett, protože ho to zaujalo. „Proč zrovna tohle?“

„Mám rád historii,“ usmál se. „A taky chci cestovat a poznávat nové země, lidi, kultury.“

„Kolik ti vlastně je, Gary?“ optal se.

„Dvacet pět a tobě?“

Mladík se na okamžik odmlčel. Nevěděl, zda mu má říct svůj pravý věk. Bál se, že ho odradí. Nakonec se zhluboka nadechl. „Za dva týdny mi bude šestnáct.“

Garret překvapeně zamrkal. „Jak dlouho jsi tady, Emette?“ zeptal se velice tiše, protože se snažil ovládnout svůj vztek. Nebyl však namířen na mladíka vedle něho, ale na majitele tohohle podniku. Jak ho tady mohl zaměstnat tak mladého?!

Mladík mlčel. Nechtěl mu to říkat. Nechtěl, aby věděl o jeho příšerné minulosti. Nechtěl, aby věděl, že… Objal se kolem ramen, protože nechtěl, aby se začal třást. „Jak dlouho, Emette?“ zeptal se znovu a přitáhl si ho k sobě.

„Dva roky,“ vydechl mladík bezradně a z očí mu stekla slza.

Garret se od něj prudce odtáhl a zadíval se do těch hlubokých očí. „To nemyslíš vážně, že ne?“ vydechl.

Mladík jen smutně přikývl. Gary v tu chvíli nevěděl co dělat. A tak jen zabořil obličej do jeho světlých vlasů a přitáhl ho k sobě. „Je mi to tak líto, Emette,“ zašeptal a mladík se k němu přitiskl ještě úžeji. „Já vím,“ vydechl.

Gary vztekle zatínal zuby, aby nevybuchl vzteky. Muselo mu být pouhých třináct, když tu začal pracovat. Třináct! Co je to za hyenu, že to dovolil?! „Bude to dobré, uvidíš,“ šeptá mu do ucha, ale ví, že lže. Rád by mu pomohl jenže neví jak. Jak ho odsud dostat?

Emett se od něj odtáhl a skrze slzy se lehce usmál a pohladil ho po tváři. „Nebude, ale mě to nevadí. Stačí mi, že jsi tady. A je mi jedno jestli ještě přijdeš. Prostě jsi teď se mnou a to mi stačí.“

Přenesli se přes počáteční Garretův šok a opět se dali do hovoru. Emett zjistil, že má Gary dva bratry a sestru. On je druhý nejstarší. Prokecali spolu zase celou noc a dokonce se i dobře bavili.

Ráno je opět přišel „probudit“ vyhazovač a opět vypadal naprosto spokojeně. Garretovi se ulevilo, protože by nerad přidělal Emettovi problémy. Ač si to nechtěl přiznat na tom klukovi mu záleželo. A potom, co se dověděl v noci, tomu tak bylo ještě víc.

 

Dorazil do pokoje na koleji, kde na něj čekal Rik. „Kde jsi sakra byl celou noc, kámo?!“ prohodil. „Už jsem se o tebe začínal bát.“

Garret se na něj zadíval. „Byl jsem venku,“ odvětil neurčitě a přešel ke skříni, aby se převlékl.

„Byl jsi v tom bordelu, že?“

Prudce se otočil. „Ty mě snad špehuješ?“ odsekl naštvaně.

„Nešpehuju. Jen jsem si uvědomil, že jsi včera byl celej den tak nějak „mimo“, takže jsem si myslel…“

„Tak příště radši nemysli, Riku,“ odvětil a vztekle ze sebe téměř strhal oblečení.

„Co je to s tebou, kámo?“ optal se.

„Sakra!“ zařve Garret. „Dělá tam od třinácti, Riku! Od třinácti, chápeš to?!“ vysype ze sebe a bouchne pěstí do zdi. Zaslechne přítelovo překvapené vydechnutí.

„To nemyslíš vážně, Gary, že ne?“ vydechne nevěřícně. „Jak by to mohl někdo udělat? Proč by tam dělal takhle mladý?“

„Já nevím, Riku, já nevím,“ prohodil a posadil se na postel. Složil hlavu do dlaní a zhluboka oddechoval.

„Neřekl ti proč tam dělá už od tak mladého věku?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Ale přísahám, Riku, že to zjistím!“

A v tu chvíli, při pohledu na svého mírně zoufalého přítele, Rik Trevis pochopil, že mu tou sázkou změnil celý jeho život.

 

Garret za Emettem chodil dalších čtrnáct následujících dní. Jednoho dne, v den Emettových narozenin, dokonce donesl i dárek.

Opět seděli na posteli, když Gary cosi vytáhl z kapsy. „Co to je?“ optal se zvědavě světlovlasý mladík.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Eme,“ zašeptal a lehce ho políbil na rty. Mladíkem ten polibek otřásl víc než zjištění, že mu něco věnoval k narozeninám. Emett opatrně rozbalil maličký balíček, který mu věnoval.

Vytáhl z něj dvě černé hedvábné stuhy na zápěstí. Překvapeně zamrkal. Garret na vysvětlenou uchopil jednu jeho ruku do dlaně a prstem přejel po jizvě, která se mu táhla okolo zápěstí. „Aby ti to pořád nepřipomínalo bolest. Nebudu se tě ptát jak jsi k nim přišel, ale myslel jsem si, že by se ti to mohlo líbit.“

Mladík na to nic neřekl, jen se kousek posunul a objal ho kolem krku. Garret se usmál a přitiskl ho k sobě. „Jsem rád, že se ti líbí,“ zašeptal mu do vlasů. Emett se od něj maličko odtáhl a zblízka se mu zadíval do očí.

Oba cítili tu jiskru, která mezi nimi přeskočila. Oba náhle cítili touhu toho druhého políbit. A Emett byl ten, kdo se naklonil a zajal Garretovy rty těmi svými. Nejprve jen lehce, jemně, aby ho nevyděsil. Pak však polibek pomalu nabíral na intenzitě.

Avšak Garret uchopil Emettův obličej do dlaní a jemně začal uždibovat chuť jeho úst. Oba cítili  příjemné chvění a nechtěli dělat nic víc. Jen chutnat jeden druhého a lehce se objímat. Lehli si do postele a Garret si ho přitáhl k sobě. „Dostanu tě odsud, Eme, slibuji,“ zašeptal mu v jednu chvíli do ucha. Mladík sebou mírně trhl.

„Zbláznil ses, Gary? Šéf by tě nechal zlikvidovat. Ty hlavně musíš vystudovat a jít za svým snem. Co je ti do nějakého prostituta z vykřičeného domu.“

Prudce ho k sobě otočil a přinutil ho podívat se na něj. „Tak tohle už nikdy neříkej!“ vyhrkl a pevně se mu zadíval do očí. Emett mohl v těch jeho vidět cit, který sám Gary nechápe, ale přesto je vřelý jako letní slunce.

Emett se lehce usmál. „Možná bych ti měl říct proč jsem tady,“ prohodil tiše.

„Ne! Nechci tě do ničeho nutit. Řekneš mi to až budeš chtít.“

Položil mu ukazovák na rty. „Ale já přeci chci, Gary,“ zašeptal a pak se dal tiše do vyprávění. „Když mi bylo dvanáct vážně mi onemocněla matka. Otec byl zoufalý, protože jsme byli chudí a on nevěděl, jak jí pomoci. Byl jsem jeho jediný syn. O rok později se její stav zhoršil. Jednou mě na ulici uviděl majitel tohohle bordelu. Nabídl otci výhodný obchod. Koupí mě za horentní sumu, která pomůže mé matce.“

Gary zalapal po dechu, ale neodvážil se něco říct, aby ho nevylekal a on tak nepřestal mluvit.

„Otec s tím souhlasil. Deris měl ještě jednu podmínku. Už nikdy mě nebudou moci vidět. Ani nevím jestli otec matku nakonec zachránil nebo jestli zemřela,“ odmlčí se a Gary ví, že už toho více neřekne.

„Je mi to líto, zlato,“ zašeptá a ani si neuvědomí, že vyslovil nahlas to něžné slůvko. Emett na to nic neřekne jen se k němu úžeji přitiskne. A v Garettově mysli se začne rodit plán. „Jsou tady někde místnosti s okny?“ optal se tiše.

„Můj pokoj má okna, proč?“ nechápal Emett.

„Ode dneška řeknu, že chci, abychom se scházeli ve tvém pokoji. Za tučnou odměnu to jistě nebude problém.“

„Proč?“

„Protože tě odsud dostanu,“ prohodil a lehce ho políbil na čelo. Emett naprosto nic nechápal, ale věřil mu. Věděl, že jemu svěří celý svůj život, i kdyby to mělo být jen na pár chvil.

Garret si v tu chvíli něco přiznal. Cit, který v něm klíčil už dlouhou dobu. Cit se jménem láska.

 

Následující dny se scházeli v pokoje Emetta. Na oknech sice byli mříže, ale každou noc kousek upilovali. Vždy mříž nasadili zpět, aby to nebylo poznat. Nikdo nic netušil, protože to bylo téměř dokonalé.

„Zítra to provedeme,“ zašeptal mu jednou v noci Garret, když opět leželi vedle sebe a jen tak si vychutnávali blízkost toho druhého.

„Jak to můžeš vědět tak jistě?“ optal se tiše Emett, který tomu stále ještě moc nevěřil.

„Protože v mřížích už je dost velké místo na to, aby ses protáhl ven. Tam na tebe bude čekat auto, které tě odveze do bezpečí.“

„Ale co bude s tebou?“ optal se s lehkou starostí v hlase.

„Já se zatím pohádám s majitelem. Budu mu tvrdit, žes mi něco dal do pití a já usnul. A pak žes prostě zdrhnul.“

„Co když to nevyjde? Co když ti neuvěří?“

„Ty budeš volný, Eme a to je pro mě to nejdůležitější, rozumíš? Já už si nějak poradím.“ Lehce ho políbí na nos.

 

Té noci se spolu poprvé milovali. Pomalu, líně, nikam nespěchali. Měli celičkou noc. zkoumali jeden druhého, Emett učil Garreta poznávat taje vášně, Garret zase Emetta zasvětil do tajů něhy. Bylo to neuvěřitelné, nepopsatelné, magické.

Leželi si v náruči a garret ho jemně hladil po zádech. Políbil ho do vlasů. „Děkuji,“ zašeptal. Emett zvedl hlavu a usmál se tím vzácným úsměvem. Nebylo třeba slov, jeho oči to řekly za něj.

Skrze záclony se prodraly první sluneční paprsky a polaskaly jejich nahá těla. Garett ho znovu políbil a vstal aby se oblékl. Emett si vychutnával pohled na to nádherné tělo. Neviděl ho poprvé, protože ho několikrát měl možnost vidět ve sprše stejně jako on jeho, ale přesto se nemohl vynadívat.

Usmál se na něj, když spatřil jeho upřený pohled. Přešel k posteli a znovu ho políbil. „Dnes večer, nezapomeň, ano?“ zašeptal. Mladík ho objal kolem krku a pevně k sobě přitiskl. Každou částečkou svého těla, chtěl věřit, že se to povede. Opravdu moc chtěl. Jenže už jednou se pokusil utéct. A dodnes si na zápěstí a kotnících nese následky.

„Samozřejmě,“ zašeptal nakonec Garretovi do ucha. „Miluji tě, Garrete,“ šeptl a druhý mladík se na okamžik zarazil, ale pak ho pohladil po tváři. „Já vím. Večer mi to zopakuješ, ano?“ usmál se a políbil ho na špičku nosu. „Musím jít.“

Emett ho chytil za ruku a na chvíli se jejich oči střetly. Garettovi se nelíbilo, co viděl v těch zelených hloubkách. Avšak hned to zmizelo a on usoudil, že se to večeř vyřeší. Jak krutě se tehdy mýlil.

 

„Pomůžeš mi tedy, Riku?“ optal se tiše Garret.

Oslovený mlčky sledoval přítele. Vypadal opravdu zoufale. „To víš, že jo, kámo,“ prohodil a usmál se. Už dávno mu došlo, že se Garret nejspíš zamiloval do toho kluka se zelenýma očima. „Seš si jistej, že to vyjde?“

„Naprosto. Musí to vyjít, Riku!“

Zvedl ruce. „Dobře, dobře, tak se hned nečerti. Takže dneska v osm za tím bordelem, jo?“ zeptal se. Všiml si, jak se Garret naježil, ale kývl.

„Jo. V osm za tím bordelem,“ souhlasil a odešel. Rik si ho jen tiše prohlížel. Bylo mu smutno za něj, ale nehodlal mu nic říkat. Prostě udělá, co mu řekl a bude to.

Přesně v osm hodin tedy s nastartovaným motorem a zhasnutými světly čekal za budovou místního gay bordelu. Čekal až se objeví světlovlasý mladík se zelenýma očima a on ho odveze do bezpečí. Avšak tu noc by tam čekal marně.

 

Garret vešel do domu a hned poznal, že je něco v nepořádku. U baru na něj totiž nečekal Emett. Rozhlížel se kolem, protože čekal, že ho odněkud překvapí, ale nic se nedělo. Všiml si, že k němu spěchá majitel a obrnil se proti vzteku, který ho opět zalil.

„Kde je Emett?“ optal se ho bez pozdravu.

„Je mi líto, že vám to musím říct, pane, ale ten malý bastard utekl,“ prohodil úslužně majitel. Garret v tu chvíli nepřemýšlel, chytil ho pod krkem a přirazil ke zdi. „Lžete!“ zasyčel. Koutkem oka zahlédl jak se k němu blíží jedna z goril a pustil ho.

Muž se chytil za hrdlo a zhluboka lapal po dechu. „Nelžu, pane. Můžete se jít se mnou podívat do jeho pokoje. Jsou tam vylámané mříže a on nikde.“ Garret ho tedy jako náměsíčný následoval. Okamžitě viděl, že má majitel pravdu. Pokoj byl prázdný a okno dokořán.

Jen na posteli ležely dvě černé stuhy, které mu daroval k jeho šestnáctým narozeninám. Přešel k nim a uchopil je do ruky. Ještě okamžik se rozhlížel po místnosti, a pak bez jediného ohlédnutí opustil tu prokletou budovu, kde našel lásku a zradu.

Došel k Rikovu autu a posadil se.

„Co se děje?“ optal se přítel.

„Jeď, Riku. Emett tam není. Zradil…,“ vydechl a opřel se do opěradla. Neplakal, nekřičel, nezuřil. Jen tam seděl a hleděl před sebe. Rik nic neřekl a jen se rozjel. Garretovo srdce se zatím uzavřelo pro vnější svět a bylo schopno vnímat jen zradu.

 

O dva měsíce později od jejich plánovaného útěku, našli v řece brutálně zavražděného mladíka s několika bodnými ranami. Ten mladík byl Emett…

 

Together in all these memories

 

I see your smile.

 

All the memories I hold dear.

 

Darling, you know I will love you

 

until the end of time.

 

All of my memories....

 

 

Od Emettovi smrti uběhlo přes dvacet let. Já se během toho stihl, oženit, zplodit dvě krásné děti a zase se rozvést.

Mé srdce se v melancholických osamělých večerech, jako je tento, ptá jaké by to bylo kdyby… Kdybychom zůstali spolu, kdyby se nám podařilo utéct. Kdyby, kdyby, samé kdyby. Na tyhle otázky odpovědi nezískám. Ačkoliv mi na mé bývalé ženě záleželo, mé srdce stále patří tomu mladíkovi se zelenýma očima a vzácným úsměvem.

Stále ve mně žije jeho obraz. Pouhá vzpomínka na něj u mě vyvolá slzavý úsměv. Vyměnil bych jeho život za svůj, protože to měl být on, kdo měl být šťastný a dlouho žít. Osud byl však příliš krutý a nemilosrdný.

Po nalezení Emettova těla jsem přinutil policii ten bordel prozkoumat. Proběhla razie a zjistili se velice zajímavé věci. Majitel a jeho gorily získali bezplatný pobyt ve vězení za obchod s bílým masem. Avšak pro Emetta už bylo pozdě. Měl jsem to udělat dřív. Avšak minulost už nezměním.

Přesto, ač to zřejmě bude znít moc troufale,  bych mu chtěl tímhle vyprávěním něco vzkázat:

 

Miluji tě, Eme a nic to nezmění.

P.S: Vím, že se jednou znovu setkáme. Jen už nebudu tak mladý.

Tvůj Garret

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

já taky bulim jak želva

(shagua, 18. 8. 2008 13:31)

to je nádherně příšerně smutný

!!!

(Amanda, 18. 8. 2008 12:59)

*slzy volně stékají po mých tvářích, zaplavují celý byt a já jen tiše vzlykám u PC a píši komentář*... Nevím co říct :'-(.... Tenhle konec sem fakt nečekala. :'-( :'-( :'-(....

*bulí jak želva*

(Yuiko, 18. 8. 2008 12:49)

T_T No tak tímhle jsi mě dostala T_T Klávesnice i stůl pomalu plavou a já jen nevěřícně koukám na těch posledních pár slov o Emettově smrti. Jak já nesnáším smutné konce!!! Chudák Emett T_T Bylo to krásné, ale naozaj smutné T_T

OMO

(Nime, 18. 8. 2008 1:26)

Nevím co dřív,brečet?Možná,že to byl pravý důvod tohoto příběhu,nebo jsi jen chtěla prostřednictvím tohodle něco sdělit?*nenařáží na prostituci*Je to krásné,ač pro mě neobvykle krátké,krásné^^

=0)

(Teressa, 17. 8. 2008 20:42)

jednym slovom-PERFEKTNE!!...uz sa moc tesim na dalsie poviedky...sice neznasam smutne konce ale k tomuto mi to akosi sedelo....rychlo prosim nieco napis =3