„Hele,“ ozve se Napoleon, kterej zase dřepí u akvárka. Marně se snažím pochopit, co na té rybě pořád vidí.

  „Jo?“ otočím se k němu s plnou pozorností, zvědavá co z něj zase vypadne.

  „Nechceš tu rybu vyvenčit?“

  Cink! Dolní čelist mi právě cinkla o podlahu. „Cože?“ vzpamatuju se a snažím se zastavit šílený tik v pravém oku.

  „No já jen, že venku prší, tak jestli jí nechceš na chvíli pustit ven.“

   Zmateně těkám pohledem z Napoleona, ven z okna, kde praží slunce a zase zpátky. Tik v oku začíná zesilovat.

  „Co je?“ otáže se trochu nesvůj a neklidně se ošije. Jen mlčky zamířím prstem na okno. Přejde k němu a pokrčí rameny. „Tak by se mohla opálit, ne?“ prohodí bezelstně a já ležím na zemi s nohama vzhůru. *leží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se bojím, že umře*

  Vrátí se ke mně, skloní se a blahosklonně povídá: „Nechceš přinést sklenici vody?“

  „Ne!“ zavrčím a narovnám se do vzpřímené polohy. Pokrčí rameny a začne po pokoji poskakovat a dělat přemety. „Vidíš, umím to líp než Alex!“ chlubí se.

  „Já věděla, že se mnou na ten Madagaskar 2 nemáš koukat,“ mimoděk se plácnu do čela.

  „Náhodou to byla legrace. Koukej, jak…“ Prásk! Napoleona právě přibyla ke zdi moje máti, která vletěla do pokoje a prudce otevřela dveře, u kterých se zrovna vyskytoval Napoleon. Odpovím mámě na nějaký dotaz a rychle vstanu, abych zjistila škody, které na Napíkovi zanechaly dveře. Vypadá jako by ho tam někdo otiskl nebo zažehlil žehličkou. Zacuká mi v koutku úst (to byste museli taky vidět), ale udržím vážnou tvář.

  Dojdu do kuchyně pro škrabku na brambory a pracně ho dostanu dolů ze zdi. Ublíženě se na mě podívá, jako bych za to mohla já, a přesune se zpět k Thorovi. „Tady je to bezpečnější, viď, Mloku!“

  Jako by na souhlas ťuknul Thor, Thor! ne Mlok, do skla od akvária. Spokojenější výraz, jež měl v tu chvíli Nap, jsem neviděla. Odolala jsem pokušení ho upozornit, že ta ryba není Mlok, ale bylo mi h v tu chvíli líto, a proto jsem radši mlčela. Navíc se mi nechtěla smazávat z jeho tváře, ten roztomilý výraz.