Napoleon klečí u akvária. „Žrala ta ryba vůbec?“

Já: „Nevím, zeptej se jí.“

„A jak asi, neumí mluvit!“ klepe si na čelo.

„Tak jí to nauč.“

„Tak jo.“ Přitiskne čumák na akvárko. „Ryba, ryba… Mlok!“

„Mlok?“ podivím se.

„Mlok! Neznáš? Takový malý, ošklivý… Jak vlastně vypadá mlok?“ drbe se na hlavě.

„Nemůžeš mě nutit ve dvě ráno přemýšlet, jak vypadá mlok.“

„Ty někdy přemýšlíš? A dáš mi vědět až ten osmý div světa znovu nastane?“ *jestli vůbec někdy, mumlá si*

„Jo,“ zabručím. „Pošlu ti holuba.“

„Super,“ rozzáří se mu očka. Otočí se zpět k rybě. „Jak se jmenuješ rybko?“

„Thor, i když to tě nemusí zajímat,“ zabrblám.

„Proč tak blbý jméno?“

„Je to bůh blesků. A ta ryba je bojová, prostě se to k ní hodí,“ trvám zatvrzele na svém.

„Proč se nejmenuje třeba Chuck Norris? To je taky bojovník a zní to fakt stylově.“

„Jasně, nebo by se mohla jmenovat Bruce Lee, co?“ klepu si pro změnu na čelo já.

„Toho mám rád,“ rozzáří se mu očka.

„Já taky, ale moje ryba se tak jmenovat nebude.“

„Je to i moje ryba. Bude se jmenovat Bruce Thor Lee!“ pronese triumfálně.

„To zní ještě hůř než Thor,“ prohodím.

„Máš recht. Bude to Nemo. Že jo rybko, viď? Hele! Kejvla na mě.“

„Tobě fakt kape na karbit,“ vrtím hlavou.

„Co kdybys šla spát a my si tady s Nemem pokecáme?“

„Je to Thor! A když tě s ní nechám o samotě uděláš z ní mloka.“

„Jak jsme se zase dostali k tomu mlokovi?“

„Nevím,“ krčím rameny.

„A řekneš mi jak ten mlok vypadá?“

„Jak to mám vědět?“

„Zeptám se jinak. Co víš?“

„Ve čtvrt na tři ráno? Nic.“

„Fajn. Tak jdi spát a já si jdu povídat s Mlokem.“