Go hbitě uhnul před pěstí, která mu mířila na bradu. Nic netušící Hayate už takové štěstí neměl. Stačila malá chvilka nepozornosti při Goově tréninku s Himeno a dostal jednu přímo do zubů. Rána byla tak silná, že zůstal ležet na zemi.

  „Himeno!“ zavrčel, když konečně popadl dech. „Za co to bylo?“ Dívka k němu rychle přiběhla a klekla si vedle něj. „Omlouvám se. Tu ránu měl dostat Go!“ prohodila a vyčítavě se ohlédla na mladíka, o kterém mluvila. Ten jen pokrčil rameny a rozpustile se usmál.

  „Bolí to moc?“ optala se starostlivě stále ležícího Hayateho a prstem mu přejela po rtech. Zadíval se jí do očí tak intenzivně, až se mírně začervenala. Vztáhl ruku, chytil ji za zátylek a přitáhl si ji k sobě. „ Možná vím o něčem, co by tu bolest zmírnilo,“ zašeptal. V tu chvíli oba zapomněli na Goa, který jejich láskyplné dovádění pozoroval.

  Otočil oči v sloup, ale ve skutečnosti to tak nemyslel. Byl rád, že jsou spolu. „Jsou opravdu hodně zamilovaní, že?“ ozval se vedle něj náhle známý hlas. Stočil pohled na Mawatu, která jim do zahrady, kde trénovali, přinesla něco k pití. „Zdá se že ano,“ souhlasil s úsměvem.

  V duchu se však nesmál. Tiše hleděl na dívku vedle sebe. Sice působila klidným dojmem, ale on tušil, že stále ještě trpí kvůli Sasamemu. Ne že by  to měl příteli za zlé. On o jejích citech neměl ani ponětí a navíc miloval Takako neuvěřitelných šestnáct let.

  Přesto by však Go rád spatřil na Mawatiných rtech úsměv. Úsměv, který by věnovala pouze jemu. „Hej! Vy dva! Přinesla jsem vám něco k pití,“ vytrhlo ho z myšlenek její jasné zvolání. Himeno s Hayatem se od sebe provinile odtrhli a mírně zčervenali.

  Pak však vstali a chtěli si dojít pro pití. Než však některý z nich stačil sáhnout po sklenici, vyskočil z křoví Mannen, Hajime a Shin a po pití nebylo ani památky. Téměř vzápětí se objevil i podmračený Kei.

  Sjel všechny okolostojící útrpným pohledem, a pak se svezl na zem a opřel se o kmen stromu. „Příště je máte na starost vy!“ prohlásil a zavřel oči. „Ale Kei, nepřeháněj, byla legrace,“ uklidňoval ho s úsměvem Mannen. Ten mu však zmizel z tváře ve chvíli, kdy ho oslovený probodl pohledem a chystal se vstát.

  „Nevím, co ti přišlo zábavného na tom, že zmrazíš fontánu uprostřed náměstí plného lidí. Nebo na tom, když si v parku hrajete na honěnou a ty zmrazíš Hajima, když tě skoro chytí!“ prskal Strážce světla.

  Všichni, kteří poslouchali, měli co dělat, aby nevyprskli smíchy, ale nakonec se jim podařilo udržet vážné tváře. Kei se nakonec s povzdechem opět opřel o strom.

  Mannen se rozhlédl a pokrčil rameny. Na jeho tváři se usídlil výraz naprostého andílka, ale nenašel se nikdo, kdo by mu to uvěřil. Hayate ho sjel naoko nazlobeným pohledem, ale ve skutečnosti ho velice zajímalo, jak to Kei vysvětlil. Objal Himeno kolem ramen a společně s ostatními se přesunuli do altánku, kam si sedli, aby si mohli v klidu popovídat. „Hayate?“ ozvala se nesměle Mawata.

  Stočil na ní pohled a tázavě nadzvedl obočí. „Sasame dnes nepřijde?“ optala se. Go sebou při té otázce mírně trhl a doufal, že si toho nikdo nevšiml. Jakmile na něm však spočinul pátravý pohled Himeno, uvědomil si, že doufá marně. V duchu si vynadal, ale ve tváři se mu nehnul ani sval.

  Hayate zavrtěl hlavou. „Dnes zřejmě ne. Asi se rozhodl zůstat dnes v Jinsenii,“ prohodil a dal si přitom velký pozor, aby nezmínil Takako. Všichni tady už si zvykli, že jsou spolu, ale zároveň si také uvědomovali, co k němu Mawata cítila, nebo ještě stále cítí.

  Usmála se na něj. „Dojdu ještě pro pití,“ prohodila a zamračila se na Mannena, Hajima a Shina. Dojem naštvané hostitelky však vzápětí zkazil její úsměv, který jim věnovala. Go cítil, jak mu přitom poskočilo srdce. Jak rád by, kdyby byl on tím na koho se usmívá.

  Blbče!, vynadal si. Přestaň si tady dělat plané naděje! „Pomůžu ti,“ prohodil a vstal. Raději ignoroval vědoucí pohled Himeno a klusal za Mawatou, která už byla téměř na konci zahrady. Himeno si přemýšlivě promnula bradu. „Copak tě napadlo?“ zašeptal jí Hayate do ucha.

  Pootočila hlavu a zadívala se mu do očí. „Vůbec nic,“ zašeptala na oplátku. Začali se k sobě přibližovat. „Hele! Mohli byste si uvědomit, že jsou tady děti,“ upozornil je Mannen a Hayate se na něj mírně zamračil, protože už mu začínalo vadit, že je vždycky někdo vyruší. A on Himeno naposledy políbil dnes ráno a teď bylo poledne. „Má pravdu. Nechte si to na doma!“ přidal se Hajime.

  Strážce větru i jeho probodl pohledem. Himeno se na ně však jen usmála a chytila pod stolem Hayateho za ruku. Povzdechl si, ale spokojil se i s tímto nepatrným kontaktem, který byl nadmíru příjemný. „Tak co jste ještě vyváděli, vy tři?“ optala se dívka.

  „Věř mi, že to určitě nechceš vědět, Himeno,“ prohodil Kei těsně vedle ní a ona mírně nadskočila, protože si vůbec nevšimla, že by se zvedl od toho stromu. „Kei!“ vyhrkla nakvašeně. „Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Ale rozhodně se těch raubířů neptej co vyváděli,“ upozornil ji. To už však bylo pozdě, protože se všichni tři překotně dali do vyprávění.

 Kráčeli vedle sebe naprosto beze slova. Go by rád něco řekl, ale náhle ztratil všechnu svou výřečnost, kterou měl. Mawata ho po očku sledovala. Neuniklo jí, jak sebou trhl, když se zeptala na Sasameho. Znamenalo to snad, že… Raději myšlenku nedokončila a zadívala se opět před sebe.

  Dorazili do kuchyně, kde společně připravili nápoje. „Jsem rád, že už se cítíš mnohem lépe než předtím, Mawato,“ prohodil. Co to plácáš za nesmysly, Go?!, podivil se sám nad sebou. Dívka přikývla. „I já. Jsem ráda, že se vám podařilo porazit Princeznu zkázy a zachránit Takako.“

  Go pozoroval stíny v jejích očích a rád by je vymazal, ale věděl, že on zřejmě nebude tím šťastným. Vzal od ní tác a společně se opět vydali do zahrady. Mawata nyní měla volné ruce a nevěděla kam s nimi. „Zřejmě se objeví jiní,“ prohodil náhle Go.

  Stočila na něj tázavý pohled. Zadíval se na ní. „Další, jako byla Princezna zkázy. Určitě se objeví další, kteří se pokusí zničit svět.“

  „Chceš mi naznačit, že Himeno zase bude muset být Prétear? Je to přeci tolik nebezpečné. Už jednou jsme ji skoro ztratili.“

  „Hayate už nikdy nedovolí, aby se něco takového stalo, i kdyby za to měl položit život.“

  Dívka se podivila pevnosti jeho hlasu. Věřila mu. Věděla, že Strážce větru už nedovolí, aby Himeno něco ohrozilo. Na okamžik se zasnila. Kdyby i mě někdo takhle miloval. Před očima se jí opět objevil Sasame. Stále ještě na něj nemohla zapomenout. Na jeho hlas, oči, úsměv. Zavrtěla hlavou a raději následovala Goa.

  Ten už stavěl sklenice na stůl a pro jistotu si tu svou a ještě jednu vzal hned k sobě, aby je ti malí raubíři zase nezískali pro sebe. Když k nim dívka dorazila, natáhl ruku a podal jí druhou sklenici, kterou uchránil před vypitím. Poděkovala mu a usrkla. Goovi neušlo, že se na něj neusmála jako na ostatní.

  Posadil se a převracel sklenici v ruce. Náhle mu přišlo důležité hovořit o tom, co řekl před chvílí Mawatě. „Budou další,“ prohodil do klidného ticha. „Cože?“ ozvalo se nechápavě. „Podobní Princezně zkázy. Budou další, co chtějí zničit svět. A my jako Strážci je budeme muset zastavit. V čele s Prétear.“

  Bedlivě sledoval jejich reakci. Na tohle téma spolu ještě nemluvili, kromě toho večera, kdy zachránili Himeno, respektive kdy Himeno zachránila všechny ostatní a svět a sama přitom zemřela. Nebýt toho, že si Hayate uvědomil své city k ní, zřejmě by opět nebyla Prétear. A právě s ním ten večer mluvil.

  „Objeví se znovu,“ prohodil. „Kdo?“ vzhlédl k němu tázavě Hayate. „Ti co budou chtít zničit svět. A Himeno opět bude muset bojovat s námi coby Prétear. Opět bude v nebezpečí.“

  „Už nikdy, rozumíš nikdy, nedovolím, aby Himeno byla v takovém nebezpečí jako dnes!“ prohodil Strážce větru a odešel.

  Nyní ho tiše pozoroval a uvažoval nad tím, co tím Go sleduje. Chce je přinutit mluvit o budoucnosti Strážců? „My to víme, Go. A proto si jako Strážci nemíníme vzít dovolenou, ale zatím jak vidíš je díkybohu klid,“ ozval se nakonec Kei, který byl také mírně vyveden, což se u něj zas tak často nestávalo, z míry.

  Mladík pokrčil rameny. „Nebo jsi snad něco neobvyklého zaslechl?“ ozvala se Himeno. Zavrtěl hlavou. „Ne. Nezapomínej, že pracuji v restauraci a ne v kadeřnictví. Tam se většinou šíří různé debaty a klepy, ne?“ dodal, když bylo zřejmé, že ostatním jeho narážka nedošla.

  „Myslím, že máme problém,“ ozval se náhle úplně jiný hlas. Sasameho. Všichni se na něj otočili. „Co tím chceš říct?“ optal se Mannen. „Poblíž náměstí se objevila démonská larva,“ prohodil.

  Všichni okamžitě vyskočili a Strážci se opět po dlouhé době klidu objevili ve svých uniformách. Hayate chytil za ruku Himeno a vyrazili tam, kde se objevil nepřítel. Na otázky bude čas potom. A všichni věděli, koho se budou ptát.

  Dorazili na místo. Larva už zakořenila. „Shine!“ Chlapec přikývl. „Beyondios!“ Kolem Strážců a larvy se vytvořilo ochranné pole, které zabraňovalo, aby se boj dostal do normálního světa. „Himeno. Spojme se!“ vyzval ji Hayate.

  Přikývla a chytila se ho za ruku. Když přeměna skončila, pustili se do boje. Tahle larva byla docela jiná. Himeno nemohla nikde najít její jádro. „Himeno,“ ozval se Hayate, „vidíš jádro?“

Zavrtěla hlavou. „Ne. Vůbec ho nemůžu najít,“ prohodila zoufale.

  Larva zaútočila a dívka nestačila uhnout. „Aaa!“ zaslechla. „Hayate!“

  „Jsem v pořádku.“

  Go útočil jak mohl, ale stejně to nemělo skoro žádný efekt. Muselo se najít to zatracené jádro. Náhle jeho pozornost upoutalo něco na zemi. Zadíval se pozorněji a málem dostal infarkt. Stála tam vyděšená Mawata a hleděla na přibližující se chapadla nestvůry.

  Nejvyšší rychlostí se k ní vydal. Dorazil k ní právě ve chvíli, kdy larva zaútočila. Chtěl vztyčit ochranný štít, ale už to nestihl. Rychle srazil dívku stranou a sám dostal tvrdou ránu. „Go!“ zaslechl ještě její výkřik, a pak se všechno propadlo do tmy.

  Himeno to také viděla a chtěla se za ním rozletět. „Himeno, to jádro!“ zastavil její úmysly Hayate. Přikývla a opět ho začala hledat. Ostatní zatím bojovali. Hajime a Mannena chytila larva, ale Kei se Sasamem jim téměř okamžitě pomohli. Neměli čas zabývat se zraněným Goem, u kterého klečela Mawata.

  Konečně se jí podařilo najít jádro a jedinou ranou ho rozsekla. Larva byla zničena a vše se vrátilo do normálu. Hayate opustil její tělo a všichni se shromáždili vedle Goa. „On… on… mě chtěl zachránit,“ šeptala Mawata. „Bude v pořádku,“ snažila se jí uklidnit Himeno. Kei, který u přítele klečel, však tak optimistický nebyl.

  Bylo jasné, že se Go bude muset dlouho regenerovat. Larva z něj vysála téměř všechen Jinsei, který ho držel při životě. Mawata vedle něj klečela a z očí jí tekly slzy. Ani si neuvědomovala, že ho stále drží za ruku. Nechtěla, aby kvůli ní zemřel.

  Himeno se náhle z nějakého popudu otočila a jediné co viděla bylo, jak se Hayate svezl k zemi. „Hayate!“ vykřikla vyděšeně a rozběhla se k němu. „Budu v pořádku,“ zašeptal, když ho objala. „Postarejte se o Goa, ten je teď přednější. Musím si jen odpočinout,“ pousmál se na ní.

  Ostatní mezitím vzali Goa a vydali se ke stromu, který mu měl dodat zpět jeho energii. Doufali, že se to povede. Všichni si moc dobře pamatovali, jak tři Strážci přišli o život při boji s Fenrir. Nechtěli to zažít znovu. Navíc Go byl takový bavič a buřič v jedné osobě.

  Zapečetili ho do ochranného pole, které čerpalo sílu ze stromu, v jehož kmenu ho umístili. „Mawato, teď pro něj nemůžeme nic udělat. Bude lepší, když se vrátíme domů,“ prohodila Himeno. Dívka zavrtěla hlavou. „Ne. Já zůstanu tady s ním,“ odvětila tvrdohlavě. „Pokud zde chce zůstat, nemůžeme jí bránit,“ ozval se Hayate, který se opíral o Keie se Sasamem.

  Himeno ještě chvíli váhala, ale nakonec přikývla a následovala ostatní ven. Ještě jednou se otočila na Mawatu, která se posadila na zem a sledovala Goa za ochrannou stěnou. „Nemělo se to stát, Go,“ šeptala Mawata. „Já vím, že jsem tam neměla co dělat, ale prostě jsem se tam nějakým způsobem připletla. Je mi to moc líto. Nesmíš kvůli mně zemřít,“ pronášela trhaně, jak se snažila zadržet slzy. „On nezemře, neboj se,“ ozval se vedle ní Shin, který udržoval pole.

  Mawata sebou mírně trhla, protože na něj úplně zapomněla. „Přesto jsem tam neměla co dělat,“ opakovala tvrdošíjně. Chlapec pokrčil rameny. Byl ještě dítě, moc tomu nerozuměl, ačkoliv byl Strážce.

  Dívka mu opět přestala věnovat pozornost a znovu se zadívala na Goa. Byla zmatená. Když si jí všiml, bez váhání se vrhl před ní a sám je teď v ohrožení života, i když ten prcek tvrdí, že bude v pořádku.

  Ještě nikdo to pro ní neudělal. Přemýšlela co ho k tomu vedlo, ale na nic nemohla přijít. Ačkoliv něco přeci jen… Ne, zavrtěla hlavou, to není možné. Ale přesto…

  Venku se začalo stmívat a Mawata pomalu vstala. „Přijdu zase zítra, Go,“ prohodila. „Ahoj, Shine,“ zvolala ještě a byla pryč. Cestou domů dumala nad tím, co jí řekli. „Jeho regenerace může trvat několik dní.“

  Zavřela se ve svém pokoji a opět si pustila Sasameho noční pořad v rádiu. Po několika minutách si uvědomila, že ho vlastně ani nevnímá. Co se to se mnou děje? Znamená to snad, že už Sasameho nemiluji? Nechala klesnout víčka a snažila se na nic nemyslet.

  Před očima se jí náhle mihl Go, který jí odstrčil do bezpečí. Prudce opět otevřela oči. Co to bylo? Proč mnou projel ten pocit?, ptala se v duchu. Její zmatení stále stoupalo a tak nakonec raději znovu zavřela oči a usnula.

  Ráno se probudila a její myšlenka patřila Goovi a tomu zda je v pořádku. Ani se nenasnídala a vydala se za ním, aby zjistila, jak na tom je. Koneckonců byly prázdniny a to znamenalo, že nemusí do školy.

  Domnívala se, že bude u Goa sama, ale to se spletla. Narazila tam totiž na Sasameho. Na okamžik se zarazila, ale pak vešla dovnitř. Mladík se k ní otočil. „Mawato, já…,“ prohodil, ale vzápětí se odmlčel, protože nevěděl, jak pokračovat. Zvedla ruku, aby nepokračoval. „Prosím, Sasame, raději bych se o tom nebavila. Myslím, že teď máme oba stejnou obavu a ta se týká života Goa.“

  „Bojíš se o něj, že?“ optal se opatrně. „Samozřejmě, že ano. Vždyť v té situaci je jen díky mě a mé hlouposti. Kdybych se tam nepřipletla, nemuselo se to vůbec stát.“

  Sasame jí bedlivě pozoroval. „Uvědomuješ si, co by to mohlo znamenat?“ Dívka na něj tázavě pohlédla a zavrtěla hlavou, ačkoliv si to uvědomovala. Strážce zvuku náhle znejistěl. Nebyl si jistý, zda je jeho domněnka správná a nechtěl později uvést Goa do rozpaků. „To je vlastně jedno,“ prohodil a raději odešel.

  Mawata osaměla a dumala nad tím, kam se vytratil pocit, který měla dříve v blízkosti Sasameho. To prudké bušení srdce, ten pocit tepla… Zřejmě jsem se smířila s tím, že miluje Takako, pomyslela si.

  Přešla k ochrannému poli a položila na něj dlaň. „Musíš se brzy uzdravit, Go,“ zašeptala. Mladík uvnitř na okamžik otevřel oči. „Jsem rád, že jsi v pořádku, Mawato,“ prohodil a opět oči zavřel. Mírně se usmála. Zdá se, že opravdu bude v pořádku, pomyslela si.

  Vytratila se do slunného dopoledne a podivila se, kde všichni jsou. Zdálo se, že si Strážci rozhodli vzít dovolenou. Vzápětí si však uvědomila, co se vlastně včera stalo. To spíše znamenalo, že byli v pohotovosti, než aby si vzali dovolenou.

  Kdo to mohl útočit?, divila se v duchu a hlavně proč? Vždyť Princezna zkázy už neexistovala. Místo ní tu teď byla Takako, která milovala Sasameho. Zakázala si myslet na takové věci. Bála se bolesti, kterou mohly způsobit.

  Dorazila do zahrady, kam se posadila na lavičku a zvedla obličej, aby na něj svítilo sluníčko. Na rtech jí začal pohrávat úsměv. Její myšlenky se stále častěji upíraly ke Goovi a ostatním Strážcům. Jejich život byl nebezpečný, ale i vzrušující. „Copak tě tak pobavilo?“ ozval se náhle nad ní tichý hlas, který by poznala snad kdekoliv. Prudce otevřela oči a střetla se s pohledem Goa. „Go!“ vyhrkla.

  Usmál se na ní. „Jsem tu, celý a opět v plné síle,“ culil se rozpustile, jak měl ve zvyku. „Omlouvám se,“ zašeptala a z očí jí začaly téct slzy. „Je to všechno moje vina.“ Go byl náhle vyveden zmíry. „Mawato, neplač, proboha. Ty za to přeci nemůžeš.“

  Klekl si před ní a jemně jí setřel slzu z tváře. „Nasazuji život za ostatní. Přišlo mi správné nasadit ho i za tebe.“ Hleděli si do očí a dívka uvažovala co je to za pocit. Necítila to samé co k Sasamemu, takže to zřejmě nebude láska. Přesto však ti motýlci v žaludku…

  Usmál se na ní a vstal, protože si uvědomoval citlivost situace. Bylo zřejmé, že je Mawata zmatená a on ji nechtěl přivádět do rozpaků svým chováním. „Půjdu se ukázat i ostatním. Chtěl jsem jen, abys věděla, že už jsem v pořádku,“ prohodil a otočil se jako že jde. „Go?“ Zastavil se. „Jsem ráda, že jsi opět s námi.“

  Přikývl a odešel. Chvíli mu trvalo než našel ostatní, ale nakonec se podařilo. Všichni ho nadšeně vítali a měli velkou radost, že je opět v pořádku. „Přišli jste na to, kdo to je?“ optal se. Zavrtěli hlavou. „Bohužel se nám to zatím nepodařilo, ale máme jisté podezření,“ odvětil Sasame.

  Přítel se na něj tázavě zadíval. „Podezření?“ prohodil. Ostatní sborově přikývli. „Domníváme se, že se v okolí vyskytuje ještě další Prétear,“ upřesnil Kei. Go na něj zůstal vyjeveně zírat. „Co myslíš tím další Prétear?!“

  Zdálo se, že i Himeno je mírně vyvedena z míry. „Jak je to možné?“ optala se. „Nemáme ponětí. Nikdo z nás to nechápe, ale vypadá to, že se opravdu někdo takový objevil. A právě na něj jsou zřejmě zaměřeny ty útoky.“

  Go ještě chvíli stál na místě a pak vyhrkl. „Mawata!“ a zmizel. Všichni za ním zmateně hleděli, ale pak se jako na povel vydali za ním. Našli ho, jak se snaží dívku bránit před larvou. „Beyondios!“ zvolal Shin a kolem se vytvořilo ochranné pole. „Himeno!“ zvolal Mannen a vztáhl ruku. Spojili se.

  Go se stále držel u dívky. „Mawato, tvojí ruku,“ prohodil. Zmateně na něj hleděla. Věděla, že takhle se spojuje Himeno se Strážci, ale proč to chtěl po ní? Nakonec váhavě vztáhla ruku a vložila ho do té jeho.

  Cítila jak jejím tělem prostupuje prazvláštní teplo a chvění. Znamenalo to, že se s ním spojila? Co se to děje?, udiveně se zadívala na své šaty, které se změnily. „Vypadá to, že jsi opravdu další Prétear,“ prohodil Go. „Go?“ rozhlédla se kolem, ale nikde ho neviděla. Pak si uvědomila, že ve chvíli, kdy se Strážce spojí s Prétear je uvnitř jejího těla.

  Prétear. „Cože?! Proboha, Go, to přeci není možné. Jak bych mohla být druhou Prétear?“ ptala se zmateně. „To nevím, ale teď by ses měla soustředit na boj. Blíží se.“

  Dívka hbitě uhnula před šlahouny larvy a sledovala co dělá Himeno. Ta kroužila kolem a zřejmě něco hledala. „Musíš najít jádro, Mawato,“ poradil jí Go. „Jako Prétear ho musíš vidět.“

  Bedlivě se rozhlížela kolem a konečně ho opravdu spatřila. V ruce se jí objevil ohnivý meč a ona ho neomylně zasekla do jádra. „Výborně,“ pochválil ji Go. To už se  z larvy stal jen prach a ochranné pole zmizelo. Go se opět objevil vedle ní.

  Ostatní se kolem nich shromáždili. Himeno byla očividně vyvedena z míry. „Co se to stalo? Jak to že Mawata byla Prétear. Znamená to snad, že jsem ztratila své schopnosti?“ Když Hayate viděl její zmatenost, přešel k ní a pevně ji objal. Přitiskla se k němu a snažila se zadržet slzy. Neuměla si představit, že by ji někdo nahradil coby jejich Prétear.

  „Neztratila jsi své schopnosti,“ ozvala se Takako, která se držela Sasameho. Všichni se na ně překvapeně otočili. „Kde ses tu vzala?“ ptal se Mannen se svou typickou dětskou přímostí. „Na tom snad nezáleží, ne?“ usadil ho Sasame. „Důležité je, že nám to zřejmě může objasnit.“

  „Tak spusť,“ vyzval ji Hayate, protože byl zvědavý co se to tady vlastně děje. Dvě Prétear už bylo i na něj trochu moc. Cítil, že se Himeno maličko chvěje a starostlivě se na ni zadíval. Dívka se na něj však povzbudivě usmála. „Vypadá to, že Mawata získala zbytek mých schopností jako Prétear, když jsem se snažila absorbovat její duši,“ začala Takako a provinile se zadívala na dívku.

  Ta uhnula pohledem. Takako maličko sklonila hlavu a pokračovala. „Zřejmě měla jakési skryté schopnosti a díky tomu se schopnost být Prétear úplně rozvinula. Jen nechápu proč. Náhle jsou tu dvě Prétear. Je to podivné.“

  Himeno se maličko napřímila. Hayate byl stále vyveden z míry z toho jejího podivného třasu. „Možná, že já už Prétear být nemohu,“ zašeptala náhle. Pak se jí podlomila kolena a dívka ztratila vědomí. „Himeno!“ vykřikl Hayate a sevřel ji v náruči. Ne, pomyslel si. Podruhé už to nedovolím.

  Zvedl ji v náruči a odnesl na lavičku, kde ji opatrně položil. Jemně ji pleskal do tváři. „Himeno! Himeno!“ šeptal naléhavě. Po chvíli otevřela oči a on si oddechl. „Jsi v pořádku, lásko?“ zeptal se. Dívka překvapeně zamrkala, takhle ji ještě neoslovil. Usmála se na něj. „Ano, neboj. Byla to jen chvilková slabost.“

  „Takako, co to všechno znamená?“ zeptal se podrážděně Kei. Tahle situace se mu vůbec nelíbila. „Nevím.“

  Go se otočil k zamlklé Mawatě, která se zřejmě snažila pochopit, co se tady děje. „I nám to přijde podivné, neboj se,“ prohodil jejím směrem. Zadívala se na něj. „Já přeci nechci být Prétear,“ zašeptala. Nevěděl, co ho to napadlo, ale vztáhl ruku a pohladil ji po tváři. „To já přeci vím. Ale zdá se, že jsi teď v nebezpečí. Musíš na sebe dávat pozor, ano? Slib mi to.“

  Pousmála se na něj zmatena pocitem, který jí projel, když se dotkl její tváře. Nakonec se rozhodla, že raději půjde domů, protože se začínalo stmívat. Go ji bez jediného slova doprovodil. Nic na to neřekla. Byla ráda, že je s ní, protože věděla, že ji ochrání, kdyby se něco stalo. „Jsi v pořádku?“ optal se náhle.

  Přikývla. „Zdá se, že ano. Neboj, nic se mi nestalo. Nejsi však zraněný ty, že ne?“ Zavrtěl s úsměvem hlavou. „Vedla sis skvěle.“

  Sklopila oči. „Díky.“ Doprovodil ji až před dům a tam se s ní rozloučil. Chtěl odejít, ale nakonec se rozhodl, že ji bude hlídat. Nebezpečí, jak se zdálo, stále trvá. Vyletěl k ní na balkon, kde se skryl do stínu a čekal na jakékoliv znamení, které by jí mohlo ohrozit.

  Asi kolem půlnoci se náhle otevřely dveře na balkon a Go rychle zmizel. „Go?“ prohodila tiše Mawata. Nevěděla sice proč, ale byla si jistá, že tady byl a hlídal ji. Na rtech se jí rozlil úsměv. Musela přiznat alespoň sama sobě, že jí na něm začínalo záležet. S úsměvem se vrátila zpět do pokoje s vědomím, že ji hlídá.

  Sotva za ní zaklaply dveře, Go se opět objevil.

  „Jsi opravdu v pořádku, Himeno?“ optal se Hayate už asi po sté. Dívka se zářivým úsměvem přikývla. Neskočil jí na to. Chytil ji za bradu a přinutil ji podívat se mu do očí. Polkla, ale slzy, které se draly ven zadržet nedokázala. „Mám strach,“ zašeptala. „Bojím se, že už mě nebudete potřebovat,“ vzlykala.

  Objal ji kolem pasu a přivinul ji k sobě. „Copak nevíš, hlupáčku, že já tě potřebuji? A ne jako Prétear.“ Zvedla k němu uslzené oči a on ji jemně políbil na nos a pak na rty. „Potřebuji tě, protože ses stala světlem mého života. My všichni tě potřebujeme proto jaká jsi. Nedělej si starosti. Ty pro nás vždy budeš Prétear.“

  „Jenže ne pro všechny,“ prohodila a zadívala se na Goa, který seděl na zábradlí balkonu Mawaty. „Taky jsem si už všiml, že je do ní zřejmě zamilovaný.“ Usmála se a pohladila ho po tváři. „Já bych řekla, že vidíš zamilované úplně všude.“

  „Možná máš pravdu,“ souhlasil předtím než se jejich rty setkaly.

  Go je pozoroval. Odmítal si připouštět závist, která mu propalovala srdce. Nebyla to však škodolibá závist. Byl to jen smutný pocit z toho, že on zřejmě do Mawatina srdce nikdy nepronikne. Vzpomněl si na úsměv, který se jí objevil na rtech. Je možné, že ho tady vycítila? Nebo jen myslela na Sasameho? Bodlo ho u srdce. 

  Dívka se druhý den probudila velice brzy. Opatrně se vydala na balkon a doufala, že tam najde Goa. Opravdu tam seděl na zábradlí a pozoroval ji. Zdál se mírně překvapený tím, že ji nezaslechl, ale to ji netrápilo.

 Prohlížela si ho v ranním světle a uvědomila si, že je velice hezký. Z jejích nebezpečný myšlenek jí vytrhl jeho zářivý úsměv. „Jak ses vyspala?“ optala se zvesela a dívka přemýšlela jestli je ta veselost opravdová nebo hraná. „Dobře. A ty? Předpokládám, že ne moc dobře, pokud jsi celou dobu seděl na tom nepohodlném zábradlí.“

  Sklopil oči. Nevěděl jak na to odpovědět. „Cítil jsem za povinnost tě hlídat. Mohla bys být v nebezpečí.“

  „A ty bys mě samozřejmě ochránil jako pravý rytíř, že?“ zeptala se v žertu. „Ano,“ odvětil a dívku zarazila jeho vážná tvář i hlas. Vzhlédla k němu a jejich oči se střetly. „Nedovolím, abys byla v nebezpečí,“ prohodil. Dívce se roztřásl spodní ret. „Nechci být Prétear,“ zašeptala a z oka jí ukápla první osamělá slza.

  Go k ní přešel, objal ji kolem pasu a přivinul ji k sobě. „Já to vím, maličká,“ šeptal jí do vlasů, „ale tohle neovlivní nikdo z nás. Ale slibuji ti, že ať se stane cokoliv ochráním tě.“

  Přitiskla se k němu a vychutnávala si jeho blízkost. Věděla, že by se měla odtrhnout, ale nedokázala to. Jeho objetí bylo příjemné a jí se zatím nechtělo kazit tu krásnou chvíli. Nakonec se od něj přeci jen odtáhla. „Věřím, že to že jsem Prétear má nějaký důvod.“

  „A my zřejmě brzy zjistíme jaký,“ prohodil a otočil se. Zjistil, že hledí do očí jakémusi muži s rudýma očima. Bylo mu jasné, že zřejmě nestojí na žebříku a že zřejmě právě on může za tyhle zmatky.

  Drze se na ně šklebil. „Máte pravdu, opravdu to má důvod. Himeno je totiž navíc. Odvádí pozornost Hayateho a to není moc dobré. Tedy samozřejmě pro vás. Já jsem za to jedině rád. Bohužel jsem dostal rozkazy ji zničit. Ji a Strážce s ní,“ dodal a mávl rukou. Go s Mawatou odletěli na druhou stranu balkonu.

  Go se bleskově otočil, takže to byl on, kdo narazil do zábradlí, nikoliv Mawata. „Co s tím mám ale společného já?“ ptala se dívka zmateně. „Když zničíte Strážce k čemu vám bude Prétear?“

  To dávalo smysl, ale i pro tohle měl zřejmě neznámý vysvětlení. „Jistě, zničíme Strážce, ale nikdo přeci neřekl, že je nemůžeme nahradit. Akorát už to nebudou Strážci světla, ale temnoty. A ti budou potřebovat Prétear.“

  „Proč se domníváte, že budu spolupracovat?“ ptala se. Go se mezitím vyškrábal na nohy i s ní. „Protože ti nic jiného nezbude, děvenko,“ ujistil ji. „Myslím, že můžeme začít s likvidováním Strážců u tebe Go. Ostatní jsou jaksi zaměstnaní mými larvičkami a chvíli jim potrvá než jim to dojde. Zřejmě jsi udělal chybu, že ses od nich oddělil.“

  Muž zvedl ruku a v jeho dlani se objevila obrovská koule negativní energie. „Go! Spojme se!“ vyhrkla Mawata a natáhla ruku. Mladík ji bez váhání chytil a dívka se proměnila. Neznámý se pouze zasmál. „To vám nepomůže!“ prohodil a vrhl kouli.

  Go postavil štít. „Aaaa!“ vyhrkl. „Go!“ vykřikla. „Jsem v pořádku. Pokus se ho nějak dostat," vydechl. Přikývla a v ruce se jí objevil ohnivý meč. Chlapík však obratně uhýbal jejím útokům a zdálo se, že se tím i bezvadně baví. Vrhal jednu ohnivou kouli za druhou a Go jen tak tak stíhal vztyčovat štít.

  Konečně se objevili ostatní Strážci v čele s Himeno spojené s Hayatem, jak jinak. „Beyondios!“ zvolal Shin a kolem se utvořilo ochranné pole. Neznámému však ani to nesnížilo sebevědomí. Dál kolem sebe vrhal negativní energii a dokonce vytvořil i několik larev.

  Ty zaměstnávali ostatní a on se mohl věnovat oběma Prétear. Dívky bojovali, muži je chránili. Oba již byli dost zranění, ale nedovolil jim se vzdát. Ostatní Strážci leželi dole pod nimi, protože se larvám podařilo je zranit. „Tvůj plán ti nevyjde!“ vykřikla náhle Mawata a zaútočila plnou silou.

  Muž uhnul, ale přesto se jí ho podařilo zranit. Hned na to se přidala Himeno a také ho poranila. On se však rychle vzpamatoval a na obě najednou zaútočil. „Aaaaa!“ ozvalo se dvojím hlasem. Jeden patřil Goovi, druhý Hayatemu.

  „Go!“

  „Hayate!“

  Chlápek se uchechtl. „Už to dlouho nevydrží,“ prohodil. „A já se tak zbavím všech nepotřebných. Je velká škoda, že to budeš i ty, Mawato.“ V jeho ruce se objevila obrovská koule energie, kterou se po nich chystal vrhnout. Bylo jasné, že tohle nebudou moci přežít.

  Obě mysleli na muže, kteří je chránili a obě si uvědomovali, jak moc je milují. Mawata z toho byla trochu zmatená, ale díky tomu boji si uvědomila, co vlastně cítí. Už to nebyla Sasame, kdo opanoval její srdce, ale Go.

  Mawata a Himeno se střetly pohledem. Náhle obě věděli, co musí udělat. Spojit své síly co by Prétear a zaútočit společně. A přesně to udělali. Chytily se za ruce a cítily jak se jejich síly spojily v jednu a ony zaútočili plnou silou právě ve chvíli, kdy nepřítel uvolnil všechnu svou energii.

  Negativní i pozitivní energie se střetly a teď bylo na osudu, jak to dopadne. Kolem létalo tolik energie, že bylo těžké se jí vyhnout. Několikrát musel Hayate s Goem vytvořit štít. Náhle se kolem nich vyjasnilo. Bylo po všem, nepřítel byl zničen, ochranné pole zmizelo. A stejně tak zmizelo i spojení Strážců a Prétear.

  Oba muži nyní leželi na zemi. „Hayate,“ zašeptala Himeno. Otevřel oči a usmál se na ní. „Budu v pořádku. Není ti nic?“ S očima zalitýma slzami zavrtěla hlavou. Pevně se k němu přitiskla a on ji objal kolem pasu.

  „Go?“ vydechla Mawata, která klečela vedle mladíka. Nic. „Go!“ zatřepala s ním. „Teď mě nesmíš opustit, rozumíš? Přežil jsi určitě horší boje než byl tenhle, tak se neopovažuj odejít si Bůh ví kam. Musíš zůstat tady se mnou, protože…“ náhle se prudce odmlčela.

  Z očí jí začaly téct slzy a dopadly na jeho tvář. „Protože?“ zeptal se tiše a pomalu otevřel oči. Měl je zakalené bolestí, ale nejdůležitější bylo, že žil. „Protože tě miluji,“ dokončila tiše a sklonila se k němu. Chtěl ji políbit, ale nakonec ji jen objal kolem ramen a přitáhl k sobě.

  Ležela na něm a její horké slzy mu stékaly po krku. „Jak tě vůbec mohlo napadnout, že bych tě teď mohl opustit?“ zeptal se tiše. „Miluji tě, Mawato a to samo o sobě znamená, že tě nikdy neopustím.“

  Nadzvedla hlavu a skrz slzy se na něj usmála.

  Všichni Strážci se z toho nakonec dostali, ačkoliv Hayate s Goem se léčili ještě dlouho. Je velice pravděpodobné, že to bylo proto, že o ně pečovali Himeno s Mawatou a jim se prostě ta péče zalíbila.

  „Mawato?“ prohodil náhle Go do ticha. Stáli na balkoně a sledovali hvězdy. „Hmm?“ odvětila a pohodlněji se o něj opřela. Natáhl před sebe ruku. „Spojme se,“ zašeptal. Věděl, že nechce být Prétear, ale potřeboval se ujistit jestli to co si myslí, je pravda.

  Dívka váhavě vložila svou dlaň do své a čekala, že se spojí. Nic se však nestalo. Zmateně se na něj otočila. „Co to znamená?“ optala se. „To znamená, že nejsi Prétear. Tu sílu jsi dostala pouze přechodně, protože by se nám jinak nepodařilo zničit toho, jež ohrožoval tebe i Himeno. Podle toho co jsme zjistili se jmenoval Kanten a měl být uzavřen v jiné dimenzi, protože již dříve ohrožoval svět. Jenže se mu zřejmě podařilo nějak dostat ven a chtěl se zbavit Strážců. Naši předchůdci ho totiž uvěznili a on se jim skrz nás chtěl pomstít.“

  „To je hrozné,“ vydechla. „To ano, ale důležité je, že jsme všichni v pořádku. A že mám tebe,“ zašeptal jí ještě do ucha. Pootočila hlavu a jejich rty se střetly. „Neopouštěj mě,“ zašeptala. „Neopustím tě!“ odvětil a políbil ji.