Hleděl na ten obraz se směsicí zájmu a odporu, přičemž negativní pocity převládaly. Muž na obraze byl odporný. Jinak se to popsat ani nedalo. Tvář ze třičtvrtiny znetvořená jizvami, jedno oko přivřené, druhé příliš velké, brada nehezky špičatá o nose nemluvě. Přesto od něj nedokázal odtrhnout pohled.

„Nechutné,“ ozval se za ním znuděný hlas.

„Ano, Výsosti,“ přitakal spíše ze setrvačnosti, než že by skutečně souhlasil. Otočil se na prince, kterému sloužil. Prohlížel si ten obraz se stejnou nechutí, kterou cítil on sám.

„Takhle prý nevypadá,“ ozvala se hašteřivě jakasi cudná panna, která koketně pokukovala po princovi. Ten se pouze zasmál.

„I kdyby tak nevypadal, je mi to jedno, nezajímá mě to,“ pohrdavě odvětil a přesunul se k dalšímu obrazu. Jistě že ho to nezajímalo.. Tohle byly jeho námluvy, desítky princů z ostatních království mu poslalo portréty v naději, že si vybere je.

Jenže princ Caetano nehledal lásku ani nic podobného. Chtěl moc, peníze a vliv. Takže opravdu ho nezajímal nějaký chudý čaroděj, navíc zohyzděný. Nicméně jeho sluhu ano. Velmi.

Opatrně se přitočil k oné dívce, která ještě nezaregistrovala odchod panovníka. Nebo možná i ji zaujal obraz, na který uhranutě hleděla. Naklonil se k ní. „Vy víte, jak vypadá ve skutečnosti?“ zeptal se tiše, doufaje, že mu odpoví, dychtíc někomu sdělit to úžasné tajemství, které zná. K jeho zklamání zavrtěla hlavou.

„Nikdo ho ještě neviděl. Ale k obrazu se váže legenda, která praví, že obraz maloval on sám,“ zašeptala spiklenecky. Pocítil osten zklamání. Autoportrét? Je zvláštní, že se namaloval zrovna takhle. Vždyť všichni, co kdy vytvořili svůj autoportrét se snažili o nejvěrnější kopii pro budoucí generace. Proč on ne? Tušil, že to není vše, co má dívka na srdci, proto trpělivě vyčkával.

„Traduje se, že prý vyobrazil to, jak sám sebe vidí. Namaloval své vnitřní já,“ zahihňala se, jako by pronesla dechberoucí vtip a vykročila k panovníkovi, aby upoutala jeho pozornost. Snad ještě stále doufala v možný sňatek s ním. Ačkoliv princ dal jasně najevo, že ho nezajímají ženy.

Temir, jak se sluha jmenoval, se odšoural od obrazu onoho čaroděje, myšlenky stále upřené na onu podivnost. Proč by se někdo úmyslně zošklivil? Nejednalo se spíše o snahu odradit prince? Skrývá snad čaroděj něco?