O dva roky později

  Schuichi neklidně rázoval po čekárně. Dnes ráno se Yuki zhroutil. Bylo na něm vidět, že boj s rakovinou pomalu přestává zvládat. Nyní byl na jednotce intenzivní péče a Shindo čekal co mu řekne doktor. Ten k němu nyní mířil s vážným výrazem v obličeji. „Pane Shindo, s vaším přítelem je to velice vážné. Zdá se, že mu přestali zabírat chemoterapie a vypadá to, že už s tím dlouho nedokáže bojovat.“

  „Mohu ho vidět?“ zašeptal Schuichi. „Samozřejmě. Dali jsme mu nějaká sedativa, aby si alespoň na okamžik odpočinul od bolestí, ale zřejmě to nebude dlouho trvat.“ Shindo přikývl a vešel do pokoje.

  Na posteli ležel Yuki a téměř splýval s prostěradlem, jak byl bledý. Schuichi k němu přešel a klekl si vedle postele. Vzal jeho ruku do své a políbil ji. Z očí mu tekly slzy. „Neopouštěj mě, Yuki. Zemřu tady bez tebe,“ šeptal.

  Poslední rok byl horor pro oba. Ale ještě nikdy si také nebyli blíž. Yuki trval na tom, že bude doma a na chemoterapie bude dojíždět. Nechtěl zůstat v nemocnici. Schuichi se ho pokusil přesvědčit horem dolem, ale nepodařilo se mu to. Eiri přišel díky chemoterapii o vlasy, ale to Shindovi nevadilo. Miloval ho ještě víc.

  Nyní ho láskyplně pozoroval a věděl, že tenhle boj už Yuki nedokáže vyhrát. Natáhl ruku a pohladil ho po tváři. Přejížděl mu prstem po celém obličeji. Chtěl si tím dotekem vtisknout každý jeho rys, každičký kousek jeho krásy. Sklonil se k němu a políbil ho.

  Yuki otevřel oči a jejich pohledy se střetly. „Schuichi,“ zašeptal. „Nemluv, prosím,“ vydechl mladík a jen ho dál držel za ruku. Eiri ji stiskl v dlani. „Určitě to bude v pořádku,“ přesvědčoval ho Shindo. Eiri se pousmál. „Nebude, Schuichi a oba to víme. Tenhle boj jsem prohrál.“

  Zavrtěl hlavou. „Neříkej to, Yuki, prosím tě. Nesmíš mě opustit. Nemůžu žít bez tebe,“ vzlykal. „Musíš žít! Musíš žít, aby se vzpomínka na mě uchovala ve tvém srdci.“

  „Vzpomínka na tebe bude žít v milionech srdcí tvých fanynek!“ šeptal. Yuki vztáhl ruku a pohladil ho po tváři. Schuichi mu do dlaně vtiskl polibek. „Jenže já chci, abych žil v tvém srdci, protože jen ty jsi mě měl rád upřímně.“

  Mladík vzlykl a sklonil se k němu. Jejich rty se spojily v zoufalém polibku. „Bolí to, Schuichi,“ vydechl. „Já vím. Vzal bych všechnu tvou bolest na sebe kdyby to jen bylo možné.“ Yuki mu stiskl ruku tak silně, až mu zbělaly klouby. Schuichi jen zaťal zuby a neřekl ani slovo.

  Po hodině se už nemohl na Yukiho trápení dívat a zavolal doktora a poprosil ho, aby mu dali nějaká sedativa. Eiri po půl hodině opravdu usnul. Schuichi vedle něj seděl dlouho do noci. Jen jednou ho doktor vyrušil. Bylo to ve chvíli, kdy do nemocnice přišel Hiro.

  Vyšel na chodbu a zadíval se na přítele. Jakmile ho Hiro uviděl, bylo mu jasné, že to je zlé. Shindo neřekl ani slovo. Z očí mu však začaly téct slzy. Kytarista k němu přešel a, aniž by dbal na to, že je pozoruje téměř celý personál nemocnice, ho objal. „Ať mě neopouští, Hiro!“ vzlykal mu do ramene. „Také bych si to přál, Schuichi,“ šeptal. „Je mi to líto. Je mi to opravdu moc líto.“ Myslel to upřímně a věděl, že to Schuichi také ví.

  Shindo ucítil na rameni čísi ruku. Otočil se. „Je mi to moc líto,“ prohodila Ayaka, která přišla s Hirem. Byl šťastný, že jim to spolu vyšlo. Moc to příteli přál. „Teď jsem si uvědomil, že paní Miko s Toumou říkali, že sem přijdou. Byli tady?“

  Schuichi přikývl. „Ano. Byli tady odpoledne, ale Yuki spal, protože měl v sobě sedativa. Říkali, že přijdou zítra.“

  Hiro se nadechl, aby mu odpověděl, ale přerušila je sestřička. „Pane Shindo, měl byste tam jít. Ptá se po vás.“ Omluvně se podíval na přítele, ale ten jen přikývl. „Budeme tady,“ prohodil a usadil se na lavičce. „Děkuji ti, Hiro,“ zašeptal a zmizel v pokoji.

  Klekl si vedle postele a chytil ho za ruku. Yuki otevřel oči. Měl v nich nepřítomný výraz. „Schuichi,“ vydechl namáhavě. „Jsem tady. Jsem s tebou.“

  „Vím, že jsem přísahal, že tě nikdy nebudu milovat,“ pronášel těžce. „Chci, abys věděl, že jsem se v tom zmýlil…“

  „Co tím chceš říct, Yuki? Neopovažuj se mě teď opustit, slyšíš?!“ křičel. Už ho neslyšel. Pokojem se rozlehl ostrý pískot dýchacího přístroje. Schuichi okamžitě přivolal doktora a ten přijel i s elektrickými šoky. Odstrčil Shinda stranou a ten jako v transu sledoval jejich beznadějné snažení.

  Po několika minutách to lékaři vzdali. „Exitus,“ pronesl jeden z nich nakonec. „Yukiiiiii!“ zařval Schuichi a vrhl se k němu. „Cos to udělal? Okamžitě se vrať slyšíš?! Neopovažuj se jít do pekla beze mě!“ vzlykal a bušil mu do hrudníku, jako by ho tak mohl vrátit zpět. Ucítil na tváři lehký dotek a na okamžik měl pocit, že vedle sebe vidí Yukiho, který se na něj mírně usmívá.

  „Y-Yu-ki,“ vzlykl trhaně a svezl se podél postele na zem. Doktoři ho nechali být a odešli z pokoje. Shindo stále svíral Eiriho ruku a z hrdla se mu draly prapodivné zvuky. Náhle ho někdo objal. „Je mi to líto, Schuichi,“ zašeptal Hiro. „Proč, Hiro?“ zeptal se. „Proč se to muselo stát?“ vzlykal.

  „Já nevím, Schuichi. Opravdu to nevím.“ Z jeho hlasu bylo poznat, že ani on nemá daleko k slzám. Nakonec Schuichiho přinutil vstát a odejít. Sledoval, jak ještě naposledy políbil Yukiho na rty, a pak už bez ohlédnutí odešel.

Článek z novin:

Japonsko truchlí

Všechny fanynky milostných knih pláčou. A nejen ony. Téměř celé Japonsko truchlí. Slavný spisovatel Eiri Yuki, po dvou dlouhých letech boje s rakovinou, před třemi dny zemřel. Pohřeb byl spíš soukromou záležitostí, ale našemu reportérovi se na něj podařilo dostat. Příbuzní i přátelé truchlili, ale jen jediný člověk dal volný průchod svým pocitům a nestyděl se za slzy, které mu stékaly po tvářích. Byl to Schuichi Shindo člen, dnes již známé, kapely Bad Luck, která však hned po pohřbu oznámila svůj odchod z hudební scény. Zřejmě je všem jasné proč tomu tak je. Schuichi žil s Yukim ještě předtím než se dověděl o jeho nemoci. Vážná choroba ještě více sblížila oba muže. Pan Shindo zdědil všechen majetek Yukiho, ale podle informací se tohoto práva vzdal. Jediný rozhovor, který Shindo poskytl novinám byl následující: „Yukiho smrt všemi otřásla. Myslel jsem si, že když to vím nebude to tolik bolet až mě opustí. Mýlil jsem se.“

  Stál na břehu moře a hleděl do vln. „Prooooooooč?“ zaječel zoufale. „Proč jsi mě takhle opustil?“ z očí mu tekly potoky slz. Klesl na kolena, a pak se předklonil a zabořil ruce do písku.

  Hlava mu klesla na prsa. „Proč jsi mě o pustil? Yuki! Vrať se mi!“ V tu chvíli měl pocit, že zaslechl Eiriho šepot. „Nezačínej s tím svým proč.“ Prudce zvedl hlavu, ale jediné co viděl byla modrá obloha.

  „Musíš žít! Musíš žít, aby se vzpomínka na mě uchovala ve tvém srdci,“ znělo mu v hlavě. „Vím že jsem přísahal, že tě nebudu milovat. Chci, abys věděl, že jsem se v tomhle zmýlil.“

  To bylo poslední, co Eiri řekl. Shindo se odhodlaně postavil a zaťal pěsti. Budu žít, Yuki! Budu žít a přísahám, že ty budeš navždy žít tady – sáhl si rukou na levou stranu – tady v mém srdci.  

  Vítr si hrál s jeho vlasy. Nevšímal si toho. Jediné co dokázal, bylo tiše hledět na hrob před sebou. Z fotky se do něj propaloval milovaný pohled. Byly tomu již tři měsíce, co zemřel, ale čas jeho bolest nezmírnil, spíše naopak.

  Poklekl na jedno koleno a pohladil Yukiho tvář za sklem. „Nezapomenu, Yuki,“ zašeptal a vstal. Pomalu se otočil a odešel neznámo kam.